Rozhovor

Cyril: Jano, jak se jmenuješ?

Jana: Jana.
Cyril: A dál?
Jana: Plodková.
C: Rozená?
J: Svobodná.
C: Tatínek se jmenoval Svobodný?
J: Ano, Plodek.
C: Jak se ti podařilo ulovit manžela se stejným příjmením?
J: Vzali jsme se.
C: Máš už chlapce?
J: Ano.
C: Jak se jmenuje?
J: Václav Libíček Neužil.
C: Má být některé z těch jmen v uvozovkách?
J: Ne, proč?
C: Ukula jsem tuhle dal do uvozovek.
J: Tak až to přijde, tak Václava taky dej do uvozovek.
C: Máte kde bydlet?
J: Ano, Pod vodopádem. (Jedná se o kutlošek za kostymérnou, kose stropený, tapetovaný vodopádem)
C: Vaříš mu?
J: Ano.
C: Denně?
J: Ne.
C: Co na to "Vašek"?
J: Souhlasí. Pod nátlakem.
C: Shledávám, že budu mít Vaška ještě radši. Co v Dejvickém divadle, vaří mu tam někdo?
J: Ano, "Kouťák" neboli Koutecký.
C: Komu z vás dvou dává přednost?
J: Mně.
C: Četla jsi, jak jsem tě chválil ve svém posledním bloku?
J: Ano. Co tě to napadlo?
C: Myslel jsem, že mě taky někdy pochválíš. Co myslíš, může dotyčný měsíc na www.hadi být každý jiný, tudíž psát třeba jen vážně, nebo má být každý povinen celý měsíc se pokoušet blbě vtipkovat jako ja?
J: (mlčí)
C: Jano, přál bych si stát na tvém místě, na tvém místě bych zaplnil celý měsíc samými pomlčkami, některé z nich v závorkách a uvozovkách. Tušíš žánr, ke kterému, jako každý, inklinuješ a který se asi časem provalí? Nebude třeba dívčí deníček nebo cyklus rozhovorů, kde otázky budeš klást ty nebo prostý zápis denních úkonů nebo ty pomlčky, tušíš ten žánr?
J: Ano.
C: A?
J: ----- "-".
C: Trváš na tom, že v rámci svého druhého vstupu mne opět poctíš, a to již deklarovaně, Tebou, naposled, tedy opět žádostí o rozhovor? (Jana skromně odpověděla "podle toho, jak budu šikovná", což jsem jí uzurpátorsko-diktátorsky chtěl zrušit, ale tímto se kaju "tož si to, děvčico, ...)
J: ... vyžer.