pondělí 5. března 2007

Víkend očima paní Jany

Sobota
Heslo dne: "Co oči nevidí, to srdce nebolí."
Měsíc mizel, pak se zase objevoval, ale mě to nijak nebolelo, protože jsem to neviděla. Ale co jsem viděla a co mě taky bolelo - PŘEDÁVÁNÍ CEN ČESKÉHO LVA.
Ceny se předaly, výherci se předvedli, ale pan Humor nedorazil. Jediní, kdo byli vtipní a trefní, byli Liška s Matonohou, protože mi konečně objasnili význam a hodnotu ceny Český lev. Takže až něco natočím, najdu si kamarády mezi akademiky a dostanu Lva. A až ho dostanu, stanu se také akademikem a dám svůj hlas svému kamarádovi, aby toho Lva taky měl a dobrých kamarádů akademiků bylo zas o jednoho víc.

Neděle
Heslo dne: "Nic nedělej, ale kontroluj ty, co něco dělají." [Kdo z vás toto přísloví nezná, nezoufejte! Já si ho vymyslela.]
Neděle patřila Smrti Huberta Perny a divadelnímu baru.
Hlediště bylo gastronomicky přeplněné. Přišli ti, co už před 12-ti lety byli svědky prvního uvedení této hry, a také ti, co ještě tenkrát nevěděli, co je HaDivadlo, kdo jsou Liška, Polášek, Daniel. Tedy Já. Sedla jsem si do druhé řady, abych to měla z druhé ruky.
Hubert Perna se obnovil a já byla z té obnovy úplně obnovená. Taky bych chtěla něco obnovovat.
Poláškovi jsem řekla, že ten všitý klín nebyl tak velkých rozměrů, jak se původně předpokládalo, Danielovi jsem sdělila, že v době mé nepřítomnosti z důvodu nemoci za mě bude hrát Lulu a Liškovi jsem špitla "---" - přeci jenom se tak dobře neznáme.
A co se týče toho našeho baru - ten se rozsvítil o novou lednici, rozšířil o několik lahví alkoholický i nealkoholických nápojů, naplnil několika druhy tatranek a fidorek. Z té přemíry sortimentu jsem byla jako omámená a trvalo by to jistě dlouho, kdyby mě nevytrhl fakt, že ten nadupaný bar spolkl všechny mé peníze a můj do té chvíle vcelku vydařený víkend zakončil slušným bolehlavem.

Žádné komentáře: