A pokračuju dál...

To počasí, to je hrůza. Člověk si připadá jako na konci října. A to jsme byli ještě před týdnem a něco na koupáku. V Řícmanicích je to fakt dobrý. Tam je nejlíp přijet už ráno, to tam skoro nikdo není. I ta bába zlá chodí pozdějc. A jednou se nám stalo s malým Fildou, to je náš bílovický soused, že jsme tam přijeli a byli jsme tam asi hodinu úplně sami. A to byl náramný pocit skákat do úplně prázdnýho bazénu. Jen pán z okýnka na nás koukal, tak jsme si k němu šli dát hranolky s kečupem. A teď je 10°! To je nalevačku takhle nahonem podzim. Dyť já musím ještě stavět! A chlapi furt nemaj čas, takhle den za dnem trnu. Dokonce už mám i ty ytongy, Jiřka s Lexou mně je dovezli až do baráku. Jiřka říkal, že Lexovi se barák líbil, jak bude jednou vypadat.To jsem taky ráda, když se někdo vyjádří takhle kladně, protože ještě před nedávnem tam byly samý průsery. Ale je tam pořád takovej jeden průser (mimo jiné) a to okna v kuchyni a sice, že tam nejsou. Já bych tam chtěla zašoupávací, ale ty jsou tak hrozně drahý, že na ně nemám. Tak tam dáme zatím jiný. Už jsem je jednou měla slíbený od souseda od naproti, jenže je při vysazování rozmlátili. Další mi slíbil pan Laďa z našeho divadla, ale za dva dny přišel s tím, že maj jinej rozměr, ale že se tam někde porozhlídne. On je velice hodný. Já totiž potřebuju dvě okna 150x125. Kdybyste lidé o něčem takovém věděli, ozvěte se. Musíme to mít do zimy osazeno. A venku je 10°! A tak pořád trnu, nejradši bych se jela vykoupat do Řícmanic, ale koupák, ten už je nadobro zavřenej.