Mírná deprese, smutek a nostalgie mne přepadá na konci prázdnin tradičně od dob školních let. Letos se mně zdá, že je o něco větší a bude to asi tím, že se o prázdninách nestihlo, co se stihnout mělo. Opravuju barák a bláhově jsem si myslela, že už tam přes prázdniny budu moci bydlet, třeba provizorně. A ono né.

Potřebovala bych dokoupit eště pár Ytongů, jenže paní ve stavebninách, co mě už dobře zná, mi dnes oznámila, že Ytongy nejsou a aspoň dalších 14 dní nebudou. Maj jen desítky a já potřebuju pětadvacítky.
Tak až to dopíšu, tak aspoň naložím zase ňákej bordel do auta a vyvezu ho do ekodvora.
Kdyby bylo lepší počasí, mohla jsem se jet vykoupat do Řícmanic na koupák. V Řícmanicích na koupáku je to dobrý. Jsou tam velký břízy, co poskytují stín, okýnko, co poskytuje občerstvení a je tam taky obrovská zlá plavčice, co křičí. Takže si člověk musí dát pozor, kdy se nedívá a rychle skočit z boku bazénu, protože skákat se dá jen z čela bazénu, kde je největší hloubka, což taky skáčeme. Nejvíc s malým šestiletým Fildou a hlavně si vymejšlíme skoky. Třeba muzikant, magor, karatista, na potápěče, hřebejk, žába. Filda má nejlepší skok pavouk, což já neumím a hrozně dobrý jsou Drážďany. Když je nás víc, tak všichni naráz skočí bomby. Když je tam náhodou Honzík, kterej je nejlepší skokan, tak ho přemlouváme, aby skočil Krista, indiána a další vychytaný skoky. A on nám je většinou skočí.
A dneska je koupák naposledy otevřenej a není počasí.
Tak já jdu naložit ten bordel a odvézt ho, ať mi nezavřou ekodvůr.
Hurá, p. Ludvíková, moje oblíbená herečka.
OdpovědětVymazat