rozhovor s Davidem Gieselmannem
Je to druhá premiéra této hry v České republice, od jejího vzniku navíc uběhlo několik let – jste zvědavý?
Popravdě, po těch letech už nejsem nijak zvlášť nervózní, takže si můžu užít i ten pocit zvědavosti, co uvidím tentokrát. Na druhou stranu – Pan Kolpert mě pořád baví a tu hru mám rád.
Marián Amsler už režíroval v Bratislavě dvě vaše hry – Pana Kolperta i novou hru Plantáž – když porovnáte jeho pohled a vaši původní představu, existuje něco jako „Amslerův Gieselmann“?
Těžko říct, protože na rozdíl od Plantáže jsem Kolperta v Bratislavě neviděl, jen si prohlížel nějaké fotografie a slyšel, že to bylo velice úspěšné představení. Hádám, že něco podobného určitě najít lze – Marián velice precizně modeluje charaktery postav, což je u komedie strašně důležité – musíte své postavy brát vážně, i když jsou komediální. Nejsmutnější totiž je, když se někdo pokouší o humor a Amsler si na tohle, myslím, dává pozor.
Stal jste se známým dramatikem, přinesla ta změna sociálního statusu nějaké nové podněty pro vaše hry?
Doufám. A hádám, že pokud ne, není to problém společenského statusu jako spíše ztráty naivity. Jediná výhoda je, že ještě nejsem tak známý jako pan Kolpert.
David Gieselmann (*1972, Kolín nad Rýnem)
Studoval scénickou tvorbu na vysoké umělecké škole v Berlíně. Jeho kariéra odstartovala roku 2000 londýnskou premiérou hry Pan Kolpert, následovalo německé uvedení v Berlínské Schaubühne a nominace za nejlepší text na festivalu v Heidelbergu. Rozhlasová hra Blauzeugen (1999) získala v roce 2000 na Týdnu rozhlasových her na Berlínské akademii umění hlavní cenu publika. Dále napsal rozhlasové hry Der Android (2001) a Caruso duscht (Caruso se sprchuje, 2006), libreto k opeře Onyx Hotel a komedii Plantáž (2006). Žije v Hamburku.
Žádné komentáře:
Okomentovat