HADIVADLO

2010-05-11T10:15:00.003+02:00

36. SEZÓNA HADIVADLA 10/11

"Řekni mi, kam utíkáš a já ti řeknu, kdo jsi..."

Hlášení pro cestující.
HaDivadlo zahajuje prodej kuponového předplatného na sezónu 2010/2011. Nepromeškejte start do nové sezóny! Čekají vás mystické výpravy z Brna kolem světa až do vesmíru a zase zpátky k člověku.
Prosíme pasažéry, aby si svá místa letu HADI 10-11 rezervovali koupí předplatného v ceně 650,- (400,- studenti) na pokladně HaDivadla. Letenka zahrnuje 5 libovolných představení HaDivadla.

Odlétáme v září 2010!

Viliam Klimáček:
JSEM KRAFTWERK!
režie: Marián Amsler
premiéra: říjen 2010

Světová premiéra nové hry sepsané několikanásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka Viliamem Klimáčkem přímo na tělo souboru HaDivadla. Jsem Kraftwerk! je parafrází slavné hry A. P. Čechova Racek. Z nepřehledné džungle města ODCHÁZÍ skupina herců hledat nový výraz a smysl divadla. Obsadí starou elektrárnu, ve které připravuje premiéru vlastní verze Odyssea jako cesty moderního člověka 20.stoletím. Není to trošku směšné? Pokoušet se o alternativu v tomto světě mnoha možných alternativ? Jsem racek! Jsem Kraftwerk!

Jana Hanzelová, Ján Mikuš:
NOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
režie: Ján Mikuš
premiéra: listopad 2010

Rodinné představení na motivy známého příběhu o dobrodružné pouti Huckleberryho Finna po řece Mississippi, příběhu kluka, který UNIKÁ z prudérního maloměšťáckého světa, jenž žádá poslušné splnění toho, co se předpokládá. Novodobý Huck Finn ale křižuje Evropu s bláznivým starcem na palubě voru a nevynechá žádnou příležitost vrhnout se do dobrodružství, i kdyby ho to mělo stát krk.

Ján Sedal:
GAGARIN
režie: Ján Sedal
premiéra: leden 2011

Autorská inscenace Jána Sedala o prvním člověku, který VZLÉTL do kosmu, o hrdinovi doby, o sovětském letci, který si podával ruce s těmi nejmocnějšími muži a fotografoval se s těmi nejkrásnějšími ženami planety. Příběh muže, který měl odvahu vydat se do neznáma a zase se vrátit na zem. Setkal se na oběžné dráze s bohem? Nu pojechali!

David Gieselmann:
HOLUBI
režie: Marián Amsler
premiéra: březen 2011

Česká premiéra brilantní komedie předního německého dramatika současnosti. Majitel prosperující firmy Robert se jednoho dne rozhodne ZMIZET, opustit každodenní stereotyp, nebýt dál součástkou v bezchybně fungujícím soukolí ekonomických, rodinných a taky ekonomických vazeb - způsobí ale dokonalý chaos a navíc se pak objeví Robertův nevlastní bratr, k nerozeznání podobný...

SKUTR a HaDi:
STUDIE ODYSSEA
režie: SKUTR
premiéra: květen 2011

Režijní tandem SKUTR vytváří autorská představení, která vycházejí z inspirace určitým tématem a lidmi, kteří na něm pracují. Kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk. Se souborem HaDivadla vytvoří inscenaci na téma Odyssea, který se po desetiletém bloudění NAVRACÍ domů, do bezpečí a prostředí známého. Sezónu 2010/2011 tedy uzavírá jeden ze základních evropských příběhů - mýtus o člověku na cestě.

UTAJENÝ VAR

2010-02-08T22:45:00.003+01:00

Utajený var je nový projekt HaDivadla určený mladým tvůrcům do třiceti let. Základní dramaturgickou orientací HaDivadla je totiž vyhledávání a iniciování vzniku nových dramatických textů a divadelních postupů. Dosud neznámým, ale talentovaným tvůrcům nabízíme tedy profesionální zázemí, možnost realizovat jedinečné autorské a dramaturgicko-režijní záměry, vyzkoušet si práci s herci našeho souboru a příležitost otestovat výsledek před běžným publikem.

V této sezóně bude možné realizovat dva projekty Utajeného varu na Studiu HaDivadla, a to v termínech od poloviny března do poloviny dubna a od poloviny května do poloviny června 2010. Vzniklé inscenace se zařadí na repertoár HaDivadla.

Podmínkou účasti v tomto projektu je zaslání autorského záměru a naznačené dramaturgicko-režijní koncepce do pátku 26. února 2010, přičemž z obdržených návrhů budou dramaturgickou radou HaDivadla vybrány dva k realizaci. Rozhodujícím kritériem bude originalita tématu, námětu a divadelního uchopení autorského záměru.

Pro bližší informace pište na e-mail dramaturg@hadivadlo.cz.

Bratr Marx Petr Panzenberger

2010-02-08T17:47:00.006+01:00

25. ledna 2010 začalo HaDivadlo připravovat novou inscenaci Marx Bros. podle scénáře Simony Petrů a pod vedením režisérky Anny Petrželkové. Text je inspirován životem a filmy slavných amerických komiků - bratrů Marxových. Ti patří vedle Bustera Keatona a Charlie Chaplina k nejvýznamnějším představitelům klasické filmové grotesky třicátých let. Na rozdíl od Keatona a Chaplina se slavnými stali až s příchodem zvukového filmu, legendární jsou kromě situačních gagů (slavná je zejména kajutová scéna z filmu Noc v opeře z roku 1933) také brilantní slovní invektivy Groucha Marxe, nenapodobitelná klavírní sóla Chica Marxe a průzračně čisté klaunské výstupy Harpa Marxe. Jako bratry Marxe uvidíte Jiřího Vyorálka, Petra Jeništu, Martina Siničáka, Cyrila Drozdu a nového člena souboru HaDivadla Petra Panzenbergera, kterého nyní krátce představujeme:

Jak se máš?

Špatně, ale dobře to snáším.

Co si dáš?

Zatím mám kofolu.

Hrál jsi divadlo jako malej?

Chodil jsem do dramatického kroužku Domu dětí a mládeže.

V hlavním městě perníku?

Jo, v Havířově.

Vystudoval jsi ostravskou konzervatoř. Cos dělal potom?

Na JAMU mě nepřijali, tak jsem šel do Polárky.

A jak dlouho jsi tam byl?

Dva roky. A dva měsíce. A dva dny a dvě hodiny. A sekundy už jsem nepočítal. Pak mě ... vzal do Mahenky.

Letěl jsi někdy s Landou?

Ne, nikdy mě s sebou nevzal.

Jezdíš lyžovat?

Ne, sáňkovat.

Líbí se ti Angelina Jolie?

Jo, ale už je stará.

Máš rád trampský písničky?

Ne.

Nosíš radši džíny nebo pláťáky?

Kupuju si pláťáky, ale rodina mi kupuje džíny, takže nosím oboje.

Pivo nebo víno?

Pivo.

Hořčice nebo kečup?

Tatarka.

MODELKA XXL má příští týden premiéru!

2009-12-30T23:59:00.008+01:00

Modelka XXL čili Venda Koblížková vstupuje pomalu ale jistě do generálkového týdne. Mezitím si Venda pořídila vlastní účet na Facebooku a samozřejmě i fanouškovskou skupinu Modelka XXL aneb Moje stehna v proklatým detailu, kde najdete nejen aktuality a fotky, ale třebas i videa z focení a zkoušení.

MODELKA XXL začíná!

2009-10-20T22:32:00.003+02:00

Když je hlad, tak je pláč aneb moje stehna v proklatým detailu...

Pondělí 19. října kdesi v Brně. Na stole domácí jitrnice, o kus dál tlačenka. Sušenky. Jablka. Borůvková, Drozdová a Schmiedtová začaly připravovat Modelku XXL, one woman show, která míří do Studia HaDivadla někdy v prosinci, nejpozději v lednu 2010.

Proč si myslíme, že jsme tlusté a nemožné? Existují přece i důležitější věci, než je naše BMI nebo PPI! Drama o každé z nás, která nevěří ve vlastní stehna a sní o životě bez diet a kalorií...

Natáčení viedoklipu skupiny FRU FRU

2009-10-06T11:31:00.004+02:00

V pondělí 5. října 2009 natáčela v HaDivadle třebíčská kapela Fru Fru nový videoklip k písní Přijď. Mimo jiné se v něm objeví i známé tváře HaDivadla.

Herci HaDivadla v novém filmu Vladimíra Michálka

2009-09-29T09:21:00.003+02:00

O prázdninách natáčel v Brně a okolí známý český režisér Vladimír Michálek povídkový film podle hororů Miloslava Švandrlíka Okno do hřbitova. Sympatické je, že do všech rolí obsadil programově pouze herce moravských divadel.
Z HaDivadelních herců uvidíte ve filmu Miloslava Maršálka a Simonu Pekovou. Ta se blýskne v povídce Mňoukavý hotel, ovšem natáčení neměla vůbec jednoduché: sama alergická na kočky musela se s několika chlupatými macky mazlit před kamerou, jedním kocourem byla dokonce pokousána...
Do zákulisí natáčení můžete nahlédnout aspoň prostřednictvím fotek.

PAN KOLPERT!

2009-09-21T22:28:00.007+02:00

První premiéra sezóny je za námi!

Pan Kolpert německého dramatika Davida Gieselmanna si už žije svým vlastním životem. Na setkání před první reprízou ve středu 16. 9. řekl David, že brněnská inscenace je jedna z nejlepších, které viděl :-) J. P. Kříž si to také myslí - napsal o nás recenzi, ale bacha - kdo to ještě neviděl, ať ji nečte, dozví se tam totiž, jak to všechno skončí a co se tam děje a to člověk většinou předem vědět nemusí...

Recenzi zkrácenou plus seškrtanou tak, abychom nic podstatného z
inscenace neprozradili, vám tady přetiskujeme:

Pochmurná vize o konci civilizace v HaDivadle

Začáteční direkt: zběsilá metalová hudba. Potom kontrastní zklidnění do operních árií, aby závěr spolu s příběhem znovu gradoval do řvoucí deziluze. Šokujícím se může zdát i příběh. *** Autoři si udrželi dramatikův ironický nadhled, odlehčení přináší komiksový a černogroteskní půdorys celku. Nejenom určení inscenace divákům nad patnáct let avizuje ale tvrdé účtování, a konstatování společenského rozkladu, rezignovanosti na vývoj člověka jako živočišného druhu, a to v tragicky nejkrutějších souvislostech. *** Pan Kolpert je hrou neradostnou, tragickou hlavně v tom, co předjímá. V nenapravitelnosti destrukce je cítit strach z konce. Poslání hry naplňuje se střídavými úspěchy herecký kvintet. *** Do sezóny vstoupilo HaDivadlo velice úspěšně.

J. P. Kříž

(Foto Jana Šturdíková)

Z INTIMNÍHO ŽIVOTA HADIVADLA...

2009-09-17T23:40:00.003+02:00

Martin Siničák se oženil, Vendula Borůvková se vdala (žádná souvislost), Marek Pospíchal bude otcem, Petra Bučková hraje skvěle badminton, Cyril Drozda touží po krbu, byť sídlí v činžáku a nový divadelní pes je Rafius Raf. Vše výše popsané vyšlo najevo nejpozději na poprázdninovém soustředění HaDivadla v Herolticích, které se vydařilo, byť legendární recept Marie Ludvíkové, poctivá polívka zvaná „zalívaná“, musel být realizován toliko s žampiony (houby nerostou).

NEJSMUTNĚJŠÍ JE POKUS O HUMOR...

2009-09-17T23:38:00.001+02:00

rozhovor s Davidem Gieselmannem

Je to druhá premiéra této hry v České republice, od jejího vzniku navíc uběhlo několik let – jste zvědavý?

Popravdě, po těch letech už nejsem nijak zvlášť nervózní, takže si můžu užít i ten pocit zvědavosti, co uvidím tentokrát. Na druhou stranu – Pan Kolpert mě pořád baví a tu hru mám rád.

Marián Amsler už režíroval v Bratislavě dvě vaše hry – Pana Kolperta i novou hru Plantáž – když porovnáte jeho pohled a vaši původní představu, existuje něco jako „Amslerův Gieselmann“?

Těžko říct, protože na rozdíl od Plantáže jsem Kolperta v Bratislavě neviděl, jen si prohlížel nějaké fotografie a slyšel, že to bylo velice úspěšné představení. Hádám, že něco podobného určitě najít lze – Marián velice precizně modeluje charaktery postav, což je u komedie strašně důležité – musíte své postavy brát vážně, i když jsou komediální. Nejsmutnější totiž je, když se někdo pokouší o humor a Amsler si na tohle, myslím, dává pozor.

Stal jste se známým dramatikem, přinesla ta změna sociálního statusu nějaké nové podněty pro vaše hry?

Doufám. A hádám, že pokud ne, není to problém společenského statusu jako spíše ztráty naivity. Jediná výhoda je, že ještě nejsem tak známý jako pan Kolpert.

David Gieselmann (*1972, Kolín nad Rýnem)
Studoval scénickou tvorbu na vysoké umělecké škole v Berlíně. Jeho kariéra odstartovala roku 2000 londýnskou premiérou hry Pan Kolpert, následovalo německé uvedení v Berlínské Schaubühne a nominace za nejlepší text na festivalu v Heidelbergu. Rozhlasová hra Blauzeugen (1999) získala v roce 2000 na Týdnu rozhlasových her na Berlínské akademii umění hlavní cenu publika. Dále napsal rozhlasové hry Der Android (2001) a Caruso duscht (Caruso se sprchuje, 2006), libreto k opeře Onyx Hotel a komedii Plantáž (2006). Žije v Hamburku.

NOVÉ PŘEDPLATNÉ: BOJ CHROMOZOMŮ (s přihlédnutím ke chromozomu Y)

2009-09-17T23:33:00.002+02:00

I pro tuto sezónu si pro Vás HaDivadlo připravilo kupónové předplatné – 35. sezóna HaDivadla je věnovaná ubývajícímu mužskému chromozómu Y (do deseti milionů let ztratí i ten zbytek genů, které ještě má) a jeho interakci s odvěkým rivalem XX. Konkurenční boj chromozomů odráží i nová cena předplatného – je mimořádně výhodná!

Kupónové předplatné – 600Kč
Zlevněné kupónové předplatné – 400Kč

Co získáváte:
Přenosnou kartu, která platí vždy jako jeden vstup - její platnost je omezena pouze koncem sezóny, tedy 30. červnem 2010. Vybrat si můžete jakékoli 4 inscenace HaDivadla a jako bonus jedno představení hostujícího divadla (bližší informace na měsíčních programech HaDivadla nebo na www.hadivadlo.cz). Jediné, co se po vás po zaplacení žádá, je rezervovat si vstupenky nejpozději týden před konkrétním představením, vyzvednout si je pak můžete nejpozději 1 hodinu před začátkem představení.

A z čeho můžete vybírat? V kalendáři si zaškrtněte toto:

září - David Gieselmann: Pan Kolpert, listopad - Luboš Balák: Bohnice, Balák, Havlice: Intimní život Pepka námořníka a Oliv Olivové, prosinec - Borůvková: Modelka XXL, leden - Procházka: Ucho a Ibsen: Přízraky, březen - Polanská: Bratři Marxové, duben - Balák: Butch Cassidy a Sundance Kid, květen - Don Juan (s přihlédnutím k dějinám syfilidy) a de Sade: 120 dní Sodomy, červen - Burroughs: Nahý oběd a Wilde: Obraz Doriana Graye…

Režírovat bude Marián Amsler, Luboš Balák, Janka Schmiedtová, Ondřej Elbel, Jiří Honzírek, Anna Petrželková, Blažej Ingr, Filip Nuckolls, Ján Sedal, Hana Mikolášková a nakonec ještě jednou Marián Amsler.

Předplaté lze zakoupit na pokladně HaDivadla každý všední den od 10:00 do 18:00 hodin a také vždy 1 hodinu před začátkem představení!
Bližší informace rádi zodpovíme mailem na produkce@hadivadlo.cz.

PO PRÁZDNINÁCH OPĚT V DIVADLE aneb CO NOVÉHO...

2009-09-17T23:25:00.004+02:00

Máme pro vás skvělou zprávu: genetický potenciál HaDivadla opět vzrostl a i když je mužský chromozom Y nenapravitelně odsouzen k záhubě (cca za 10 milionů let), HaDivadlo vyráží do nové sezóny optimisticky – komediálním thrillerem s přístupností od 15 let a s čerstvými posilami v hereckém souboru. Jaký bude Pan Kolpert se dozvíte na dalších stranách, herce zrekapitulujeme teď a tady. Dámská šatna má přednost: do úvazku vstoupila Petra Vajdová, známá to Hedy Lamarr z inscenace Extase a Petra Bučková, která přestoupila z divadla Polárka a opustila tak třebas Shakespearovu Julii. V pánské šatně přibyl Jan Grundman, v Hadivadle zatím herec jedné role a to Lva. Rozrostla se i dramaturgie: přímo z JAMU přišel Jan Havlice. Seznamte se s nimi na stránkách HaDivadla, koneckonců zavítat tam můžete v každém případě: celý herecký soubor má krásná nová fota! A možná zjistíte, že na novou sezónu si budete muset koupit hned tři předplatné najednou – se zatím nezkalenou euforií totiž oznamujeme, že v příštích měsících hodláme vyvést 12 legitimních premiér a nedefinovaný počet levobočků. Ha!

250. PŘÍTEL HADIVADLA ODCHYCEN!

2009-06-19T09:26:00.002+02:00

POPULISMUS - SLIBY - DÁRKY A BONUSY: přesně tímto směrem se v honbě za vaší přízní ubírá i HaDivadlo! Jubilejního 250. přítele, který si nás na facebooku přidal, jsme proto obdarovali volným lístkem na libovolné představení příští sezóny - blahopřejeme a děkujeme Róberte G.! Dobrá zpráva pro vás ostatní: 500. přítel dostane lístky dva a plakátek k tomu!

BUĎME PŘÁTELI!

2009-06-10T16:16:00.004+02:00

HaDivadlo vstoupilo do dalšího virtuálního prostoru - tentokrát na facebook.com, jak možno viděti vpravo na prolinku. Buďte našimi přáteli, pánové a dámy: fotografie z představení i zkoušek a ty nejaktuálnější informace dostanete až do vašeho počítače, aniž byste museli jedinkrát kliknout...

VÍTĚZ HA!KVÍZU

2009-06-02T15:26:00.002+02:00

Blahopřejeme šťastnému výherci Ha!kvízu Martinu Klúčovskému! Suverénní znalost minulé sezóny plus trocha toho štěstíčka a hned má dva lístky na libovolné představení HaDivadla!
Příští kvíz proběhne v květnu 2010, proto bedlivě choďte na náš repertoár i v příští sezóně...

HA! KVÍZ S HODNOTNOU CENOU

2009-05-12T23:01:00.000+02:00

Co všechno jste viděli v HaDivadle?!

Připravili jsme pro vás - diváky věrné i náhodné, poučené i tápající, vědomostní kvíz mapující poslední dvě sezóny HaDivadla. Soutěžit můžete o 2 vstupenky na libovolné představení HaDivadla.

1/ Jak zní původní název detektivního románu Agahty Christie, podle nějž vznikla divadelní adaptace „A pak už tam nezbyl ani jeden...“?

A/ Deset malých vojáčků
B/ Deset malých černoušků
C/ Deset malých indiánů

2/ Které politiky ztvárňuje v cyklu politické satiry Kluzká plocha Petr Jeništa?

A/ Škromach, Klaus, Paroubek
B/ Klaus, Topolánek, Paroubek
C/ Zeman, Klaus, Paroubek

3/ Kolik manželek má postava Macheatha ve hře Václava Havla Žebrácká opera?

A/ 1
B/ 2
C/ 3

4/ Jaké je pravé jméno hollywoodské hvězdy Hedy Lamarr?

A/ Hedvika Kieslerová
B/ Eva Braunová
C/ Ulrike Meinhof

5/ Který známý fyzik je ústřední postavou autorské inscenace Jiřího Havelky Indián v ohrožení (Nová teorie vesmíru)?

A/ Isaac Newton
B/ Albert Einstein
C/ Conrad Röntgen

6/ Kam se na důchod odstěhuje Adolf Hitler v grotesce Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů?

A/ Afrika
B/ Jižní Amerika
C/ Madagaskar

7/ Jak zní celé jméno autora kontroverzní divadelní hry Pařeniště?

A/ Emil František Burian
B/ Evžen Ferdinand Burian
C/ Emanuel Ferdinand Burian

8/ Kdo svede boj o vládu nad říší zvířat v divadelní hře Rolanda Schimmelpfenniga Divočina?

A/ Tygr a drak
B/ Zebra a lev
C/ Marabu a ženetka tečkovaná

Pošlete své odpovědi do 31. 5. 2009 na mail produkce@hadivadlo.cz. Odpovědi budou slosovány a vítěz získá dvě volné vstupenky na libovolné představení HaDivadla v měsíci červnu a září 2009 (neplatí pro představení hostů).

SPIRITISTÉ, MEDIÁNI A KAFE S RUMEM...

2009-05-12T22:46:00.002+02:00

Geneze představení, které zakončí letošní sezónu HaDivadla, je asi taková: před dvěma lety přišel překladatel a režisér Julek Neumann s návrhem na inscenaci. Byl jím nepříliš zdokumentovaný příběh Jaroslava Šaldy, ředitele nakladatelství Melantrich, který si roku 1930 pozval do Haškova posledního útočiště, Lipnice, slavné médium sl. Alenu Ducháčovou a řadu dalších spiritistů. Podnik chtěl využít vlnu zájmu o spiritismus a médijně psané romány a vyvolat ducha sedm let mrtvého Jaroslava Haška. Médium mělo Haška požádat, aby dopsal slavného Švejka. Spiritisté považovali celý podnik za frivolní a varovali Šaldu před možným neúspěchem. Podle dochovaných pramenů se Jaroslav Hašek nezjevil, ačkoli se Šalda snažil ducha přilákat z astrálu tím, že mu při seanci servíroval kávu s rumem. Jak měsíce běžely a idea krystalizovala jen pozvolna, termín zkoušení se blížil a už se přibližuje i premiéra, halil a halí se cíl tohoto experimentu do nejrůznějších mlhavých tušení. Možná vyvoláme ducha Jaroslava Haška, možná přijde i Švejk a možná se zastaví někdo úplně jiný. Herci se pozvolna propadají do transu a celé se to bude jmenovat Brána astrálu dokořán...

KVĚTEN HADIVADELNÍ...

2009-05-12T22:44:00.001+02:00

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas... láska tryská všemi póry a tělesnými otvory i z repertoáru HaDivadla a EXTÁZE konce sezóny se blíží rychlostí světla. Turbulentní pučící květen, čas lásky růjné i ryzí, čas polibků pod rozkvetlou třešní i svátek dělníkův, čas maturit, přijímacích zkoušek, poctivě odevzdaných i narychlo zflikovaných diplomek a kdoví čeho ještě je tu. A HaDivadlo nezahálí a snaží se, ještě přednaposledy, přilákat masy diváctva, špikuje svůj měsíční program nesčetnými kulturními a divadelními akcemi a ohřívá si vlastní polívčičku v obrovitém kotli, kde již do měkka provařená muzejní noc plove s několika sty kilogramy čerstvých kejklířů. Hned na začátku měsíce ovšem rozehraje své proklatě vychlastané sólo Kytarista z Black dogs. Nová premiéra HaDivadla bude takřka němou groteskou v provedení Martina Siničáka a Sergeje Sanži, což znamená: bude to tanec. A zpět do kotle: stejně jako každý rok v květnu i letos na jednu noc ožijí brněnská muzea a galerie, aby ve svých útrobách pohltila tisíce navštěvníků. Brněnská muzejní noc tentokrát nastane 16. května, stejně jako muzejní noc v Madridu, Moskvě, Amsterdamu nebo Paříži - v noci se do muzeí a galerií prostě chystá skoro celá Evropa. Galerie HaDivadla zůstane otevřená až do půlnoci a pravidelně dávkován bude i doprovodný divadelní program. Aby toho nebylo málo, zároveň s muzejní nocí probíhá Noc kejklířů a dalším dnem odstartuje Týden kejklířů. Tuto týdenní veselici zakončí 22. května Slavnost masek, monstrózní karnevalový průvod městem. Ať už je divadlem vašeho srdce cokoli, HaDivadlo bude rádo, vyjádříte li mu svou soustrast – jeho tématem je totiž makabrózní pohřební průvod. A choďte v květnu i na představení – to hlavně!

Vaše HaDi

Krátký rozhovor se Simonou Pekovou

2008-12-05T21:15:00.003+01:00

M.: Prý jste Simono, o vlásek unikla smrti?
S.P.: Sáhla si na mě, kmotřička.
M.: Takže urgentní operace, akce jde o život?
S.P.: MÁ DIAGNÓZA JE, JAK NÁZEV HOLLYWOODSKÉHO FILMU, "K 567". Ještě žiji! ASI PROTO, ŽE NA MĚ TOLIK PŘÁTEL MYSLELO. DĚKUJI.
M.: Takže nevzpomínat a hodně zdraví přeji.
S.P.: NAPSALA JSEM NA TU HRŮZU TAKOVÝ TEXT, MŮŽU VÁM HO ŘÍCT.
M.: JISTĚ.

Slunce se ztratilo
visí tu mrak
veliký temný
je jako pták
zoufalý pernatec
mrchožrout
skelně se zadívá
nikdo mě nehlídá
potichu řvu
že je to tak

Klove a zobanem
drtí mi kosti
pařáty zatíná
do duše
do těla
bože .....
ó bože, ať mi to nedělá
chcípám tu chrčím
jsem samá krev
bolím
já bolím
jen klubko střev

Vyrvu si srdce
a sním se zaživa
nechci už čekat
pták stejně nezpívá
mlaskavě
tupě
nakrmím samotu
vykrkám
vybleju ji někde u plotu
budu se pást
na vlastním nic
tak prostě pic .....

Tak snad brzy na divadle na shledanou. Vaše Simona Peková

Janablog uvádí … Předprázdninové intermezzo

2008-06-14T21:24:00.000+02:00

Vážení divadelní diváci,

dovolte mi, abych pronesla pár slov na „oslavu“ blížícího se konce sezóny. Poslední hablogový projev kolegyně, rozhlasové umělkyně, Simony Pekové proběhl již dávno. Od té doby se spousta věcí v hadivadelních útrobách změnila.

Toliko avízovaný babyboom v českých vodách ustal, ovšem HaDivadlo hlasí jeho comeback. A nejen divadelní. Přední herečka dámské šatny, Kamila Kalousová, býti jest v očekávání. Zda-li se v listopadu narodí malý Kalous či další Kalousová, je do 13.6. velká neznámá. Naštěstí Kamila přislíbila nejen včasné prozrazení pohlaví, ale i účast na představeních do 1. stahu.

Pozadu nezůstala ani naše kostymérka Klárka. Její termín je odhadován na 30.12. Z praktických důvodů jsem Klárce poradila, aby vydržela do 1. minuty roku 2009. Nejenže se objeví v televizních novinách, ale obdrží i tučný honorář! Proto, Klári, rozplánuj si to a tlač až po půlnoci, peníze se budou hodit!

Z všeobecného nárůstu počtu dětí přátel HaDivadla, apeluji na pana Švandu o založení dětského koutku jakožto právoplatné části kavárny. Děkuji.

Co se týče paní Jany, ta v očekávání není. Ačkoliv občas dosahuje rozměrů třetího měsíce. Rok 2008 je dle astrologů, numerologů, seismologů a rosniček rokem změn. A jelikož paní Jana je svým způsobem esotericko-matematicky založená, rozhodla se dostát motta … Z vnitřní touhy po změně tímto končí své angažmá na půdě HaDivadla a míří za velkou louži … do Prahy. Ačkoliv nikde není psáno, natož dáno, že její spolupráce s HaDivadlem je na tom stejně.

Tímto Janablogem vám všem děkuji za přítomnost a spolu s celým HaDivadlem vám přeji krásné prázdniny a v září naviděnou!

A už nečekejte na Godota, ale na novou sezónu!

S úctou Paní Jana.

Comeback of Simona Peck

2008-01-23T16:00:00.000+01:00

Simonka Peková ma poprosila, či by som nemohol už v rámci mojho blogu uverejniť jeden jej príspevok. Priniesla ho včera do divadla. Ja to samozrejme urobím veľmi rád. Takže Simonka Peková sa vracia a chce sa s vami podeliť o svoje pocity.
Tu je jej vyznanie:

"Připadá mi, že život se skládá ze tří částí: ze strhující a obvykle příjemné přítomnosti, z budoucnosti, nejasné a nejisté a z minulosti, ze vzpomínek a skutečností, které jsou člověku základem přítomnosti a které se mu náhle připomenou nějakou vůní, dávnou písní - nejakou maličkostí, takže radostně zčistajasna řekne: "Vzpomínám si... ". Je to útěcha, kterou s sebou nese věk a příjemná! Tedy vzpomínám si, jak úžasné bylo hostování francouzského divadla "Chapeau rouge" v divadle bří. Mrštíků v dávném socializmu. Ztracenou vzpomínku vzkřísil zážitek v pravdě luxusní... "Indián v ohrožení"! To musíte vidět!

Simona Peková "

Novoročné predsavzatia

2008-01-21T13:36:00.000+01:00

Nezvyknem si dávať novoročné predsavzatia,ale začiatok tohto roka bol iný. Vlastne, začalo to už v decembri.

Jedného krásneho dňa som si povedal, že sa začnem stravovať zdravo, respektíve bio. Prinútilo ma k tomu vlastné telo a jeho stav. Okrem tých pár kíl navyče, ktoré sa zrazu kde-tu vyskytli, to bola aj potreba očistiť sa od vianočných majonéz, vyprážaných výmyslov sveta, údenín a sladkých tučných koláčov. Skrátka som si povedal, že si zaslúžim vnútornú očistu (aj fyzicky aj psychicky:) Bolo to rozhodnutie zo dňa na deň. Do dnešného večera mám zmapované snáď všetky bio-obchody a jedálne zdravej výživy v širšom centre Brna. Nakúpil som si aj pár múdrych knižiek. Zatiaľ ma tento moj výmysel baví a musím uznať, že moje telo tiež. A ako to vyzerá v praxi?
Najvačší problém mi zatiaľ robilo vzdať sa majonézových šalátov, ktoré boli pri výkone mojho povolania priam nutnosťou:) Človeku ako ja, sa ráno samozrejme nechce vyliezť z postele, vylihuje až do poslednej chvíle, potom rýchlo do divadla na skúšku, po ceste si spomenie, že niekde čítal, ako je doležité ráno jesť, tak si rýchlo kúpi nejaký ten vlašák, tresku, či parížsky šalát s troma rohlíkmi. Na obed na teplé jedlo niekedy tiež nie je čas a večera bývala vačšinou o pol jedenástej v noci po predstavení. Nuž a čo ma čakalo obyčajne takto v noci doma v chladničke ? Áno, presne tak!
Ak si myslíte, že neexistuje aspoň trošku zdravšia náhrada majonézových šalátov, tak sa mýlite. Ak si skutočne neviete svoj jedálniček bez nich predstaviť, skúste si ich aspoň ozdraviť:) Ejha, to sa ešte aj rýmuje:)
Na prípravu super-zdravého majonézového šalátu potrebujeme: jedna sójová saláma, jedna sojanéza (sójová majonéza), cibuľa, strúčik cesnaku, stonkový zeler, hrášok z konzervy, čierne korenie, citrón, bio sójová omáčka (bez farbív a konzervantov), chilli paprička (podľa chuti).
Postup: sójovú salámu nakrájame na kocky, pridáme pokrájanú cibuľu a zeler, hrášok, všetko to pekne zmiešame so sojanézou, vytlačíme šťavu z citróna a dochutíme čiernym korením, sójovou omáčkou a chilli.
Verte, alebo nie... ale skor áno... vlastne vyskúšajte a uvidíte, že to chutí naozaj výborne a ešte je to aj zdravé. Neuveritelné! Zázrak!

Z premiéry do premiéry

2008-01-18T13:25:00.000+01:00

Uf a je to za nami! Premiéra Indiána dopadla krásne. Atmosféra bola úžasná a z mojho predpremiérového strachu a obáv nezostal kamen na kameni:) Dokonca som sa pristihol, kráčajúc do divadla pred prvou reprízou, že sa veľmi teším:)
Je to tu! Začal som si budovať k tomuto novému dielku vzťah a teším sa z neho stále viac a viac. Podľa mojho názoru je incenácia Indián v ohrožení, balíkom 2 v 1. Vysvetlím. Na toto predstavenie sa dá totiž pozerať aj zo zákulisia a človek si užije neskutocne veľa zábavy:) Akonáhle začina v predstavení časť vo vlaku, za divadelnými paravánmi začína totiž neskutočný cirkus. Už sme sa aj v divadle dohodli, že to treba nakrútiť na video, kvoli poprázdninovej oprašovačke. V zákulisí prebieha strašne veľa akcií, ktoré sme si ešte do dnešného dňa niektorí (vrátane mňa) nezapamatali a používame ťaháky. Čo vám budem hovoriť (teda písať), je to frmol. Polož, prebehni, odnes, prines, posuň, podlez, podrž, podaj a bež:)
Ešte som sa po jednej premiére nespamatal zo zákonov fyziky a už sa k nám časopriestorom prihnal E.F.Burian a jeho Pařenište. Celý týždeň sa už intenzívne skúšalo a snáď sa tentoraz (na druhý pokus) dostaví aj výsledok:) Držíme si palce.

Ach, tie premiéry!

2008-01-09T18:05:00.000+01:00

Milá Simonko Peková!

Tak ti teda veľmi pekne ďakujem! Neviem, či si to uvedomuješ, ale práve TY si ten dovod, prečo sa práve ja teraz ocitám v roli prispievateľa do HaBlogu. Naivne som veril, že ma to minie, ale keďže si, žiaľ, za december nestihla napísať viac príspevkov, voľba padla na mňa. Myslel som si, že sa ešte od doterajších skvelých prispievateľov (vrátane teba) budem mocť čo to priučiť, ale moj plán mi vďaka tebe nevyšiel:) Nuž, budem sa musieť s touto neľahkou úlohou popasovať skor, než som očakával. Je to moja blogistická premiéra.

Na sebavedomí mi nepridala ani esemeska od mojho kamaráta z Bratislavy, ktorý určite nechce byť menovaný (dajme mu teda meno napr Miro). Esemeska znela: "Vitaj v PF08. Čože to čítam? Budeš písať blog! Teším sa náramne. Aj mononukleózu mi vyliečiš, čo som schytal." Tu už skutočne končí akákoľvek sranda. Neviem, či dokážem uniesť toľkú zodpovednosť. Upozorňujem čitateľov, že skutočne takéto zázraky v mojej moci nie sú. Skor sa obávam, aby pri mojich výlevoch, neutrpel niekto ľahkú zravotnú ujmu.
Nevadí, život ide ďalej, a ja teda vstupujem do nového roka s novou životnou skúsenosťou HaBlogera (HaBlogistu?, HaBlogáča?, ... neviem)
V HaDi to momentálne vrie. Je 9.1.2008, čas 18:00, o hodinu a pol vypukne nová premiéra v tejto sezóne, zároveň prvá naša premiéra roku 2008. Snáď možem hovoriť za všetkých kolegov vytvárajúcich INDIÁNA V OHROŽENÍ (nová teorie vesmíru), že sa všetci tešíme na prvé divácke (teda vaše) reakcie. Hlavy máme z tej fyziky už ako balóny. Všetkých vás pozývame. Určite budete prekvapení, ako sme sa s tým Einsteinom vysporiadali:)
A to som si myslel, že ak sa dám na herectvo, tak si ma tá fyzika a matematika už nikdy nenájdu!
Ach jo!

Profil Mariána Chalányho

2008-01-04T15:23:00.000+01:00

narozen 24.7. 1984
Bratislava jazykové gymnázium v Bratislavě
Vysoká škola múzických umení v Bratislavě – VŠMU – absolvent červen 2007

Absolv. role :
W. Shakespeare - Sen noci svatojanskej – Kubo Klbko Zenba – Kockarev
F. M. Dostojevskij - Bratia Karamazovci – Ivan Karamazov VSMU, režie: M.Huba
W. Shakespeare - Romeo a Julia - Řehoř/Gregor Divadlo Astorka Korzo 90, režie: J. A. Pitínský
V. Klimáček - Hypermarket SND Bratislava, režie: R. Polák
G. Feydeau - Tak sa na mna prilepila SND Bratislava, režie: L.Vajdička

Role v HaDi :
Lulu
Černá sanitka a jiné příběhy
Sloní muž
Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně
Indián v ohrožení [premiéra leden 2008]

S Novým rokem...

2008-01-03T15:06:00.000+01:00

...by se hodilo představit nového pisálka. Navíc tento měsíc budeme slavit s HaBlogem první rok existence, kdy se zde vystřídalo již sedm členů našeho uměleckého souboru. Asi největší pozornost si získaly naše dámy Jana Plodková a Marie Ludvíková.

Přesto všichni ti, kteří zde již něco napsali, přistupovali k blogu jinak, tak nějak po svém. Všem minulým patří dík a pochvala, že překonali obavy a nedůvěru.
Ne vždy se dařilo psát v nějakém častějším intervale, ale i tak, pokud si, náš čtenáři/naše čtenářko, projedeš archív, určitě tam objevíš něco pro zamyšlení nebo něco pro zasmání.
A tak doufáme, že v ostychu nezůstanou ani pisálkové budoucí ... jako třeba právě Marián Chalány. Tak na něj buďte hodní, buďte trpěliví a zopakujte si ... znalosti slovenštiny :)

Tak a ještě to PéeFko 2008 :)

Óda na L.B.

2007-12-08T19:56:00.000+01:00

Na kolo usedá
krásný a ztepilý
Brno-Tišnov a zpět
ve vlasech vítr
a v puse květ!

Co Ty jsi za chlápka
Luboši Baláku,
Ty, co máš celý svět
dávno už na háku.
V hlavě Tvé veliké
slova si plavou,
vyser se na kolo,
dej si to drahou!
Brno - Tišnov a zpět
ve vlasech vítr
a v puse květ ...

Prokletý básníku
a otče bez věna,
koupím Ti trafiku,
zůstane zavřená.
Ráno se nebudíš
usínáš s nocí,
zubaté nevěříš,
i když Tě prosí.
Jsi Byronem ulice
a Pinterem hospody,
duše Tvá složitá,
ráda spí u vody.
Probuď se, chlapečku
než budeš kmet,
zeptej se básníků,
prej je to hned...
chlastej a miluj,
protanči životem,
něco dej nám a něco
nech za plotem.

Máme Tě rádi,
Ty Byrone z Tišnova,
bude nám smutno moc,
to přece víš.
Promiňte, v hlase mém
chybí teď osnova,
já to dám, počkejte,
trošičku níž.

Na kolo usedá
krásný a ztepilý
Brno - Tišnov a zpět
ve vlasech vítr
a v puse květ!

Svátek mrtvých (Dušičky)

2007-11-02T15:14:00.000+01:00

Ještě nedávno bylo doma ticho, pak mě v tom tichu bylo trochu smutno, a tak přišla na řadu vážná hudba. Pak rozhlasová četba. Tu miluji, vrací mě do dětství. Vzpomínky z pod stolu, čtení na pokračování.. Například „Zvony smrti“, „Hvízdavý Dan“...
Poslouchám... byt je malý s útulnou kuchyní. Z maminky jsem viděla jen nohy a cítila vůni připravované večeře. Byly jsem klidná a velice šťastná. Maminku jsem milovala. Stálá touha ji něčím překvapovat, pohlazení a pochvala, to byl můj cíl. Naprosté štěstí! Vzpomínám jak statečně četla nad rakví svého otce (mého dědečka) jím tak milovaného Skácela. A pak nebyla. Jsou věci, které se staly včera a já o nich dnes už nic nevím, a jsou věci, které odfoukl vítr spěchu a starostí, přešly roky a najednou jakoby se včera staly. Jenom hvězdy toho filmu už tady nejsou.
Je to jen malá chvilka co mě osud poslal do jiné kuchyně, té divadelní. Pračka tiše pere, čerstvě uvařená káva voní, je narváno.
Jana, Marek, Jiří, Petr, Marian, Roman, Kamila, Marie, Cyril, Miloš, Luboš, Jano, Helenka, Klára. Šicí stroj, žehlička, a všudy přítomná Kateřina co všemu dává řád, řád, který mi tolik chybí. Cítím se v bezpečí. A mám-li smutek na duši... Ukul všechno vyřeší.
Starý mrav káže... O památkách se veselit... !!! A tak pryč s malověrností, mám ráda tu novou HaDí kuchyňku... A rádio? Poslouchám rockový podzim.

Profil Simony Pekové

2007-11-01T23:55:00.000+01:00

Narozena v Třebíči, vystudovala tamější gymnázium. Absolventka herectví na Jamu, 9 let hrála v Městském divadle v Brně, nyní účinkuje v Divadle Husa na provázku a od srpna 2007 je v angažmá Hadivadla. Jistou dobu byla ředitelkou Nadace Archa Chantal, jistou dobu se toulala.
Kromě divadla ji známe i z filmového plátna, např.: Dědictví aneb Kurvahošigutentag, Postel, Zapomenuté světlo, Do nebíčka, Nuda v Brně, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště … a další. Bydlí v Brně a má šestnáctiletou dceru Sáru.
Jak sama říká: „Nedovedu si představit, že bych byla v jednom souboru 20-30 let. Jsem „ta na cestě“, fascinují mne noví režiséři, nové kolektivy. Herecký partner je můj partner, divadlo má rodina, asi i proto, že žiji s dcerou sama.“

Role v Huse na provázku:
1. Raskolnikov: Jeho zločin a jeho trest - Lichvářka/kobra
2. Kníže Myškin je idiot - čtenářka Dostojevského/Lebeděvová
3. Běsi: Stavrogin je ďábel - Drozdovová/Liputinová
4. Bratři Karamazovi: Vzkříšení – von Miusová

Role v HaDivadle:
Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně – paní Goebbelsová
Matylda a Emílie – Emílie [r. Hana Sax Mikolášková]

...

2007-11-01T22:15:00.000+01:00

Tak Mára skončil. A hezky mu to psalo. Sice toho mohlo být povícero, přesto si zajisté získal srdce vás, čtenářů.
Zda-li toužíte po novém pisálkovi, poprosíme vás o trochu trpělivosti ... neb následující dny rozhodnou, kdo že bude pokračovat. Věříme, že nakonec budete spokojeni. Prozradíme jen tolik, že to bude žena. A to zajisté nadchne nejednoho pána. Případně vás dočasně odkážeme na četbu nějaké zajímavé beletrie či našeho bulletinu, který jde právě do tisku. A máte se nač těšit, protože Vánoce klepou na dveře ... obrazně!

Konečně rozloučení

2007-10-31T23:22:00.000+01:00

Jirka Hájek mě zklamal...nepřišel na oslavu narozenin pod záminkou, že nejsou moje...měl pravdu, ale co...stejně mě zklamal...ale už jsem se s tím vyrovnal a je to pro mě minulost.
No každopádně to nic nemění na tom, že jsem celkem čerstvý třicátník, kluk na ženění. Minulý pátek jsem nafasoval v lékárně plnou tašku prášků a hurá vstříc abstinenci...pivečko mi zakazuje jeden medicinman, nějakou tu startečku zase druhej, tak jsem si řekl, že prvního poslechnu a druhýho ne, abych to nějak vyrovnal. No a na ostatní radůstky jsem se radši neptal, aby mi zbylo aspoň něco...že.
Pro ty, kdo mě čtou, mám dneska dvě zprávy. První dobrá je, že dneska s těmito písánkami končím a druhá taky dobrá, a to že...a teď jsem zapomněl, co jsem to chtěl...dobře, takže si budu muset ještě rychle zaběhnout pro prášky na hlavu.
S Vámi všemi se tímto loučím, přeji Vám pěkná další počtení a hlavně pokoukání v našem tyjátru, čímž Vás všechny vřele zvu...nebojte se nic, budeme hrát jako vo dušu...
...a na Jirku Hájka se už kvůli mě nezlobte. On není tak špatnej, jak by se mohlo zdát a já už mu dávno odpustil. A víte proč? Protože lidi by si měli odpouštět, lidi by na sebe neměli být zlí, lidi by se měli milovat, lidi by si měli pomáhat...ano...a víte co, zahrajeme si na závěr takovou hru. Kdo nejlépe a nejrychleji pomůže mému kolegovi Mariánu Chalányovi k nějakýmu přijatelnýmu bydlení za rozumnou cenu, ten vyhrává lístek na dvě hadivadelní představení zdarma. Já vím, pár rejpalů by řeklo, že to není žádná výhra, ale co...není důležitý vyhrát, ale zůčastnit se...no a Majovi by to určitě pomohlo...vždyť on je to kluk slovenskej, čerstvě vyštudovanej a v tý naší moravský metropoli ztracenej...takže i za něj prosím, páč já o žádným kutlochu nevím...
Ahoj dámy a pánové, klucí a děvčata- děvčata, vy mi prosím nevykejte (adresováno našim uvaděčkám-hezký holky, ale vykaj).

Marek Pospíchal

Jak to vidím já

2007-10-22T17:48:00.000+02:00

Takže...

...náš šéf, tudíž Luboš Balák nás vzal na zájezd. Bylo to moc pěkný. Ústí nad Labem. Ústí sice není Praha, jak říká jeden můj kamarád, to ale nic nemění na tom, že my- Hadivadlo- jsme jeli právě tam. Na takovým výletě člověk zažije spoustu dobrodružství. Takový výlet má však i mnoho úskalí. Můj kolega, kterýho mám rád, neboť je to nejen skvělý herec, ale i úžasný člověk (jak říká další krásný člověk Jaromír H. z tévé), tak ten se zašvihl už na první benzince za Brnem. Vrhl za naším luxusním autokarem přímo do louže, kterou už nestihl přeskočit. Ve chvíli, kdy už jen hluboce oddychoval, se onou louží prohnala Lada Samara a vrátila mu výsledek jeho zápasu zpět na nohavice. Pak se zašvihl podruhý, jak se mi později svěřil. Já vím, ta historka vypadá dost neuvěřitelně, ono taky, kdoví jestli je pravdivá nebo ne, ale co...Však Míra Donutilů taky vypráví v tévéčku různý příběhy a všichni mu to baštej...

No, ale dobrá, teď už tedy seriozně. V Ústí nad Labem se, pro toho kdo to neví, nachází úžasný muzeum komunistický architektury a bytového designu. Jmenuje se Interhotel Bohemia a my jsme v něm měli příležitost jednu noc přespat. Pěkný zážitek, jelikož vše je tam původní, myslím, že dokonce i holky na recepci a mýdlo v koupelně. A to se u nás hudruje kvůli jedný Chobotnici na Letný. Takže Bémíčku příště žádný Himaláje, ale Bohemia.

Jo...minule se mě někdo ptal na můj názor na globální oteplování. Můj odborný názor se sem jaksi nehodí a ten lidový zní asi takhle: auto nemám, na letenky nemám a třídím odpad...teda je pravda, že mám takovou zálibu koupat se v horký vodě po dlouhou dobu, ale za tento nešvar se stydím, takže postupně pracuju na jeho odbourání...a taky už jsem slyšel o pasivních domech, ale na ten taky nemám...

Tož asi tak...a dneska hrajem Lulu...i zítra hrajem Lulu, tak se přijdte podívat...

Kdo tam nebyl ať to zkusí!

2007-10-12T16:34:00.000+02:00

Tak jsem včera slyšel další vtip na Brno... jenže si ho nepamatuju...

No nevadí, každopádně je Brno zlatá loď (jak už jsem tady říkal), přestože si myslím, že v Podolí je taky hezky... teda v Podolí zvlášť. Kdo tam nebyl ať to zkusí. Teda popravdě řečeno, mě by se líbilo, teda pokud se k tomu můžu vyjádřit a to si myslím, že můžu, poněvadž jsem dostal pokyn neomezeně řádit u kompjútru, kdyby se to Podolí dalo přestěhovat sem do Brna pod tu naši zlatou loď... a ještě kousek Vršovic, tam zas maj takový pěkný místečko na trávení volnýho času... no a proč jsem o tom začal... to už si taky nepamatuju...

Ještě k tomu kompjútru... ona to je hrozná sviňa... starší lidi jako jsem já se s ním sbližují těžko, to je jasný, ale takovej internet to je ještě větší prevít a to už určitě pocitují všichni...například jeden můj kamarád, kterej není tak úplně můj kamarád, se v létě na dovolený u moře trošku víc odvázal a jak byl tak v rauši, tak se nechal fotit nahej... no a teď je podzim a fotky jsou na internetu (pro případný zájemce adresu si nepamatuju), no a já myslím, že až přijde zima tak z toho bude mít depresi a pak mu budu přát, aby na jaře zmobilizoval síly na další letní hurááá... no a to je pro dnešek všechno...ještě teda... Halina v tévé vždycky na závěr tý svojí řachandy dá nám divákům nějakou tu radu a to se mi moc líbí jak ona nám chce pomoc, tak já jí v tom zkusím následovat...takže- pro dnešek radím- v létě jeďtě do Podolí, pokud se Vám to přece jen vymkne tak se do Brna radši ani nevracejte a kapry uďte při mírným ohni, za stálého dozoru v udírně, která není dřevěná a pokud možno beze mě... teda jestli mi rozumíte... jo a moje spolubydlící včera potkala Roma a ten jí prodal štěně za dvě stě... jojo... a pak, že Brno není krásný!

Kdo pozdě chodí ...

2007-10-11T09:19:00.000+02:00

Tak už je to tady...ano je to tu...tuto to jest!

Vypadá to, jako bych tímto někoho, například sebe vítal, ale ne ne ne...Včera jsem byl totiž poprvé v životě donucen uvítat jednu z nejhorších hereckých nočních můr... tedy vítej pozdní příchode do divadla na představení. Tentokrát ses vyřádil na mě a já doufám, že tě to se mnou bavilo. Já ti děkuji za návštěvu, nicméně doufám, že jsem tě viděl naposled. Všimni si taky, že tě neoslovuji velkým ctěným Té, jelikož si tě vážím pramálo. Dále děkuji a omlouvám se...omlouvám se divákům za to, že byli částečně ochuzeni o přítomnost druhého kolohnáta souboru na jevišti, no a děkuji Jurovi H. za to že mě geniálně zaskočil...je to kádr a talent...fakt, Janičce za poskytnutí umělého
dýchání (trochu přeháním Vašku), Ukulovi, že na mě myslí, Barunce za vše, přestože bydlí v Praze, která se tímto stává hlavním viníkem (jsem trochu alibista), no a všem ostatním lidem z tyjátru, že na mě byli hodní...uff a je to za mnou...je to venku...vyzpovídal jsem se...teď to ze mě spadlo...tak nějak po americku...nebo po katolicku..? Ale to je jedno...už to nebudem rozmazávat...

Takže asi tolik na uvítanou při říjnovém pokračování tohohle plátku.
Dočetl jsem se tady, že Maruna byla na houbách a i když hledala paviána, tak našla jenom houby. Tož Maruno já šel taky na houby a taky našel, ale "jenom" lysohlávky...no a to jsem celej já...

Já myslím, že pro začátek dobrý.... jo a kdybyste někdo chtěl udit kapry, tak mám výbornej recept a pamatujte Brno je zlatá loď.

Profil Marka Pospíchala

2007-10-10T23:04:00.000+02:00

Ahooooj všem kdo mě čtou...

...vlastně těm, kdo mě ještě nečtou a chtěli by...tak tedy napovím...

Áj voz boorn in Petrohrad-Rusko....fakt...nekecám

Bylo tam hezky, ale tady líp...asi... tak jsem to kopal za Jihlavu.
Ještě jsem pak chvíli trajdal po Čechách, až jsem to zapíchl tady...v Brně...na Jamu...mám Jamu...Jamu mám...Nika Bretschneiderová a Vladimír Kelbl si mě vybrali...no a co jsem kde hrál..? Takže:

Klauzurní práce na Jamu:
N.V.Gogol - Bláznovy zápisky (monodrama)
P.O.Enquist - V hodině rysa (chlapec)

Role ve školním studiu Marta:
W.Shakespeare - Večer tříkrálový (Tobiáš Říhal)
M.Crimp - Story (Andrew)
D.Drábek - Akvabely
R.Sikora - Jitro kouzelníků (misionář)
E.Canetti,J.Kubíková - Kant v plamenech (Kant)

Role v Hadivadle:
L. Balák - Slonní muž (Tom Norman)
P.Baďura - Frída Frída Kahlo (D.Rivera)
H.D.Grabbe - Žert, ironie, satira a hlubší význam (kovář)
F.Weedekind - Lulu (nounejm)
P. Janeček,L.Balák - Černá sanitka

Další role:
Divadlo V sedm a půl: J.Kubíková - V Lisabonu je taky hezky (Trigorin)
Divadlo P.Bezruče:A.P.Čechov - Tři sestry (Kuligyn)
Divadlo U stolu: Calderon - Život je sen

Heleho a taky něco v tévé by se našlo...no tak...ehm...takovej štěk:
A Moskalyk - Četnické humoresky (pohřebák)

Mňo a teď o mě víte skoro tolik co moji známí...hezkej den přeji

Marie Ludvíková radí a odpovídá

2007-10-10T16:47:00.000+02:00

Milí moji čtenáři!

Dostaly se mi do ruky vytištěné Vaše reakce a dotazy. Jelikož nevládnu internetem, omlouvám se za svoji poněkud opožděnou reakci. Tak to vezmu pěkně postupně.

První pisatel pravil: "Hurá, p. Ludvíková, moje oblíbená herečka." To mě velmi těší, děkuji a budu hledět Vás i nadále nezklamat, budu-li k tomu mít příležitost.
Kolektivu závodu Jizerská padesátka vzkazuji své SKOL! Doufám, že se příštího ročníku zúčastním a tam si zase změříme síly!
K. a J. Poláčkovým děkuji za pěkné přání a též přeji pevné zdraví. [ty okna furt nemám]
Kdy a kam se naše divadlo zvedne, to bych taky ráda věděla, jen si přeji, aby to bylo co nejdřív a co nejvýš.
Pařeniště se nestihlo udělat v původním plánovaném termínu kvůli autorským právům [viz denní tisk], ale jelikož už máme souhlas i od paní Kateřiny, budeme zkoušet v lednu s J.A. Pitínským a premiéry se snad dočkáme v půli února. Zaplať pámbu.
Z cizoty se mi velice líbilo. Fórum jsem si četla asi před třemi týdny a není to pěkné počteníčko, co si budeme povídat. O zániku HaDivadla zatím nic nevím.
Milý Karole! Velmi mne blaží Vaše účast na mém problému s okny a na houby chodíme na Tišnovsko, Adamovsko, popř. dále na Vysočinu. Víc Vám pochopitelně neprozradím, nerada vidím, jak se mi lidi couraj po lese. [teď o víkendu jsem našla největšího praváka v životě]
Milá Jano! Konkurz do divadla Československo se zatím konat nebude, máme plný stav. Je to divadlo malé a víc by se nás tam nevešlo, tak sorry.
Drahý P.P.! Pokud nemůžete nikde najít ERIC SUMO, zastavte se za mnou někdy v divadle [či u Švandy] a domluvíme se.
Ano Karole P., jsem skvělá kuchařka, zrovna peču HOUBOVEC a ráda Vám prozradím recept:
Nakrájené čerstvé houby podusíte v troše vody osolené s kmínem. Do mísy nastrouháte 2-3 vařené brambory, přidáte pár hrstí strouhanky, hrst krupice, vajíčko, utřený česnek, majoránku a vylijete i s vodou podušené houby. Zamícháte v hustou kaši a vylijete na vymazaný a vysypaný plech [tloušťka 1,5 cm] a pečete až dozlatova [lze přidat i vysmaženou slaninu]. Pak se houbovec nakrájí na čtverce a pojídá se teplý či studený s bílou [i černou] kávou. Dobrou chuť!
Jitko, že zmizelo fórum je divné, snad už je zpátky. Zeptám se.
Milé Bílovické Berušky, též Vás moc zdravím a nashle u Svitavy!
Karole, těší mě, že jste si poctivě četl mé výlevy a že Vás to dokonce bavilo, ale nemyslím si, že jsem nějak zdatný pisálek a jistě by Vás to po čase bavit přestalo. Nicméně mě těšilo a děkuji za vaše stisknuté prsty.
Paní Tošovská, mějte radost z vnoučat a zdravím všechny babičky!

Mějte se všichni krásně a možná někdy zase tady takhle a děkuju.

Vaše Marie Ludvíková
[babička Mary]

Ententýky, dva špalíky

2007-10-09T12:12:00.000+02:00

Rozpočítávání je nemilosrdnou a mnohdy neodvratitelnou volbou. Ony dětské povídačky ale mají přeci jenom něco do sebe. Umí vyřešit hromadu problémů, zjednodušují další krok, pokud se nakonec budeme řídit tím, co nám nakonec "padne" [podobně jako při házení kostkou]. Marie Ludvíková dostala do rukou vaše reakce a slíbila, že na ně zodpovědně odpoví. A my začali hledat nástupce. Někoho neotřelého, v souboru mladého, a když došlo na lámání chleba, padla "baba" na Marka Pospíchala.
Věříme, že jeho příspěvky a postřehy budou stejně zábavné jako jeho postava kováře v Žertu, podobně monstrózní jako jeho role Toma Normana ve Sloním muži a že se budete moci těšit na trochu morbidního náhledu odvoditelného od jeho postav z představení Lulu či Černá sanitka.
Každopádně mnoho zdaru nováčkovi a všem předchozím ještě jednou díky.

Veselé Vánoce

2007-10-04T16:03:00.000+02:00

Září je pryč, můj čas vypršel, tak bych se ráda rozloučila a předala psaní někomu dalšímu, avšak nevím, kdo to má být, což ale není tak důležité. Přeju všem vše nejlepší, hlavně zdraví a taky abyste měli na co chodit do HaDivadla a HaDivadlu aby Vám bylo schopno co nabídnout. V každém případě bych Vás už teď chtěla pozvat na Českou mši vánoční J. J. Ryby, kterou uvede kavárna Švanda ve spolupráci s HaDivadlem a Divadlem Husa na provázku a s mnoha dalšími bývalými i nynějšími přáteli a příznivci. Konat by se měla v passage Alfa, podrobnosti se dozvíte na plakátech speciálně pro tuto příležitost vytisklých. Takže Veselé Vánoce!

Marie Ludvíková

Kulturní referentkou

2007-09-27T11:42:00.000+02:00

Ráda bych se vrátila do minulého týdne, chci se totiž zmínit o kulturních akcích , jichž jsem byla účastna.
Především to bylo představení Divadla Na zábradlí Z cizoty. Hráli tam krásně Švehlíci, otec i syn a Marie Málková. A uděláním to bylo velmi pěkné. Vždyť to taky udělal Jan Nebeský, námi tolik milovaný režisér, se kterým bychom si představovali nazkoušet zase aspoň jedno představení. Tady bych ráda upozornila na Kabaret Ivan Blatný Divadla Komedie [taky Nebeský], který jsme mohli vidět u nás v divadle v červnu v rámci festivalu, a který bude opět v Brně a sice na Flédě 11.11. 2007. Nenechte si ujít! Karel Dobrý je tam strhující.

Další drobná kulturní akce se konala při příležitosti otevření obchodu Camel active na Orlí ulici, kde vystoupilo se svojí outdoorovou kulturní vložkou dámské obstarožní duo Sestry medvědy, jehož jsme se Zogatkou zakládající členky. Vznikly jsme před mnoha lety a po určité pauze jsme se opět vrátily na kulturní scénu, a dnes jsme ozdobou festivalů, plesů, vernisáží, svatebních hostin, narozeninových rautů význačných osobností a jiných sympatických akcí. Od jisté doby spolupracujeme i s Pánským pěveckým sdružením extrémního folklóru Krása [Daniel & Rusín]. Absolvovali jsme společně a velmi úspěšně spoustu akcí [viz výše] a tato spolupráce vyvrcholila založením loutkového divadla Československo. Těleso je to skutečně česko-slovenské, konkurzem při náboru dalších herců prošel člen činohry SND Richard Stanke a ještě Jakub Žáček, zvaný Ťuťu [bývalý kolega z HaDi], dnes frontman Československa.
Tady bych ráda upozornila, že první brněnské představení Československa se koná opět na Flédě 29.10. 2007. Zajistěte si lístky včas na tuto báječnou show. Nikdy nevíme, jestli to není třeba naposledy.
A když už se brodíme kulturou, poslechněte si maďarskou skupinu ERIC SUMO. Že prej všechno jde dneska z internetu. Nebo se obraťte na mě a proti občanskému průkazu ráda zapůjčím.
Hezký věci by si člověk neměl nechávat sám pro sebe, že ano?

Houbaření se Zogatkou

2007-09-27T00:10:00.000+02:00

Tak jsme se vypravily se Zogatkou na houby [obě jsme vynikající houbařky] a moc jsme si přály a moc jsme si přály, abysme potkaly v lese paviána, co utek ze ZOO. Tak jsme ho nepotkaly, večer jsme se doslechly, že ho lapili a vrátili zpět do klece. Zato jsem si přitáhla dvě klíšťata. Jen, aby z toho nebyla borelióza! Taková borelióza je pěkná sviňa a mohla by způsobit velkou polízanici! A patálie!

Ale houby jsme našly. Hlavně v sobotu. Znáte ten pocit, když uvidíte najednou tu hnědavou hlavičku a sotva se pro ni sehnete, už se na vás směje další a pak třeba další a pak eště dvě a zaplaví vás pocit štěstí a rozrazí vás takové zvláštní chvění. V neděli jsmě změnily les a bylo z toho jen pár bedel, jeden klouzek a tři babky. Jenže jsme si zase nasbíraly tašku panenských jablíček pod jablůňkou u lesa.

Houbaření je velice krásná věc!
Dnes se u Valdy moštovalo. Byla tam i Evička s Vincou, Kačenka s Petinem, Štěpán, Rišo, Jáno i Honzík, co se s ním tak dobře sedí v Galošce [upozorňuji, že při přepisu v nějakém minulém díle zřejmě došlo k nedorozumění, je to GALERYJE a nikoli Galerije]. Byla tam i spousta dětí. I náš Václav tam byl. A bylo veselo.
Na baráku nic moc, ty okna furt nemám, tak si dovolím znovu poprosit: Dobří lidé, kdybyste věděli o nějaké buračce s okny 150 x 125 cm, buďte tak hodní a dejte vědět. Můj vděk bude nehynoucí, neboť zima je za dveřmi. Dopředu děkuji.

Marie

Další

2007-09-17T17:21:00.000+02:00

Byli jsme na tom špacíru s těma kočárkama a dojeli jsme až k Jendovi na burčák (prý je velmi zdravý). A pak najednou že děcka domu a my jsme tam pak stáli a dopíjeli 3. džbánek a přišla Eva s Vincou a kde se vzala tu se vzala Kačenka, a poručilo se a tradá přes Flédu down town - do Alfy.
Doma pak hořce zjišťuji, že nic neumím a že až se příště narodím, budu nejspíš chlapec, co má už od malinka upřímné skony býti hudebníkem. A budu cvičit tak, že mě to baví a ne jenom z povinnosti. Stane se ze mě solidní muzikant, že se s tím budu živit a pak si mě už budou všímat a zhruba ve věku, co jsem, už budu mít takový prachy za své hudební výsledky, že budu jak Miles Davis.
To je blábol!
Jenom ať už se to naše divadlo zvedne !!!

2007-09-14T15:21:00.001+02:00

Tak jsem si ráno řekla:"Pojedu do Bílovic!". Kouknout se, pochodit. Ale nejdřív jsem šla do galerije na kafíčko, tam seděli kamarádi a pak jsem si řekla: "Co bych tam jezdila pro nic za nic? Škoda benzínu!"
Posezení v galošce jsou velmi příjemná. Od 11:30 do 13:00 tam bejvá Honzík a to se poklábosí! Dneska jsem se třeba dozvěděla, že Brnu se říká "Šalingrad"!
Taky mám rýmu a pořád tenisovej loket a celkovou slabost a proto musím odpočívat! Vezmem kočárky s Václavem (to je můj vnuk) a s Vojtou (to je Štěpánův syn) a pojede se na špacír. Stejně nevíme pořád, co se bude v divadle dít dál. Nicméně věřím, že se něco poděje.

Víkendové dění

2007-09-12T14:10:00.000+02:00

Konečně se o víkendu zase trochu pracovalo. Tomáš tam dodělal hrubou v koupelně a Milan dozdíval z ytongů. Ale abysme si zase moc nehoukali, tak mi volá v neděli Milan, že spadl z půdičky a má asi zlomenou nohu. Načež jsem skočila do Fáčka [jsem majitelka vozu Škoda Favorit de luxe, který jsem koupila v květnu za 1,- Kč] a odvezla Milana na úrazovku, kde se ukázalo, že to není zlomenina, ale jen jakási pošramocenina. Nicméně to musí mít v klidu, tak budu zase čekat.
Do toho ta patálie s Pařeništěm. Člověk je šťasten, že zase pracuje s J.A. Pitínským a ono se to musí takhle posrat z několika stran. Kéž se vymyslí něco, abychom mohli zkoušet dál. Sakra!!
A ty okna furt nemám!
A za chvíli bydlení nebudu mít, tak teda opravdu nevím.
Hlavně zdraví.

A pokračuju dál...

2007-09-07T13:53:00.000+02:00

To počasí, to je hrůza. Člověk si připadá jako na konci října. A to jsme byli ještě před týdnem a něco na koupáku. V Řícmanicích je to fakt dobrý. Tam je nejlíp přijet už ráno, to tam skoro nikdo není. I ta bába zlá chodí pozdějc. A jednou se nám stalo s malým Fildou, to je náš bílovický soused, že jsme tam přijeli a byli jsme tam asi hodinu úplně sami. A to byl náramný pocit skákat do úplně prázdnýho bazénu. Jen pán z okýnka na nás koukal, tak jsme si k němu šli dát hranolky s kečupem. A teď je 10°! To je nalevačku takhle nahonem podzim. Dyť já musím ještě stavět! A chlapi furt nemaj čas, takhle den za dnem trnu. Dokonce už mám i ty ytongy, Jiřka s Lexou mně je dovezli až do baráku. Jiřka říkal, že Lexovi se barák líbil, jak bude jednou vypadat.To jsem taky ráda, když se někdo vyjádří takhle kladně, protože ještě před nedávnem tam byly samý průsery. Ale je tam pořád takovej jeden průser (mimo jiné) a to okna v kuchyni a sice, že tam nejsou. Já bych tam chtěla zašoupávací, ale ty jsou tak hrozně drahý, že na ně nemám. Tak tam dáme zatím jiný. Už jsem je jednou měla slíbený od souseda od naproti, jenže je při vysazování rozmlátili. Další mi slíbil pan Laďa z našeho divadla, ale za dva dny přišel s tím, že maj jinej rozměr, ale že se tam někde porozhlídne. On je velice hodný. Já totiž potřebuju dvě okna 150x125. Kdybyste lidé o něčem takovém věděli, ozvěte se. Musíme to mít do zimy osazeno. A venku je 10°! A tak pořád trnu, nejradši bych se jela vykoupat do Řícmanic, ale koupák, ten už je nadobro zavřenej.

Poprázdninový splín

2007-09-04T12:40:00.000+02:00

Mírná deprese, smutek a nostalgie mne přepadá na konci prázdnin tradičně od dob školních let. Letos se mně zdá, že je o něco větší a bude to asi tím, že se o prázdninách nestihlo, co se stihnout mělo. Opravuju barák a bláhově jsem si myslela, že už tam přes prázdniny budu moci bydlet, třeba provizorně. A ono né.

Materiál je nachystán, dokonce včera přivezli bojler. Krásný, kombinovaný, 150 l se tam vejde vody, Tatramatka, horizontální, bělostný. No jo, jenže se nedá pověsit, protože se tam musí nejdřív dodělat omítka a tu bude dělat Tomáš, ale Tomáš má práci a na mě nemá čas.

Takže čekám, až bude mít čas, prostě. O weekendech tam pravidelně jezdí Milan, ale ten dělá jinou práci, což je dobře.
Potřebovala bych dokoupit eště pár Ytongů, jenže paní ve stavebninách, co mě už dobře zná, mi dnes oznámila, že Ytongy nejsou a aspoň dalších 14 dní nebudou. Maj jen desítky a já potřebuju pětadvacítky.
Tak až to dopíšu, tak aspoň naložím zase ňákej bordel do auta a vyvezu ho do ekodvora.
Kdyby bylo lepší počasí, mohla jsem se jet vykoupat do Řícmanic na koupák. V Řícmanicích na koupáku je to dobrý. Jsou tam velký břízy, co poskytují stín, okýnko, co poskytuje občerstvení a je tam taky obrovská zlá plavčice, co křičí. Takže si člověk musí dát pozor, kdy se nedívá a rychle skočit z boku bazénu, protože skákat se dá jen z čela bazénu, kde je největší hloubka, což taky skáčeme. Nejvíc s malým šestiletým Fildou a hlavně si vymejšlíme skoky. Třeba muzikant, magor, karatista, na potápěče, hřebejk, žába. Filda má nejlepší skok pavouk, což já neumím a hrozně dobrý jsou Drážďany. Když je nás víc, tak všichni naráz skočí bomby. Když je tam náhodou Honzík, kterej je nejlepší skokan, tak ho přemlouváme, aby skočil Krista, indiána a další vychytaný skoky. A on nám je většinou skočí.
A dneska je koupák naposledy otevřenej a není počasí.
Tak já jdu naložit ten bordel a odvézt ho, ať mi nezavřou ekodvůr.

Profil Marie Ludvíkové

2007-09-02T12:25:00.000+02:00

členka hereckého souboru HaDivadla

narozena 12. 12. 1957 Hlinsko
gymnázium Žďár nad Sázavou
PF UJEP v Brně 1985
Jedna ze zakladatelek Ochotnického kroužku.
Od roku 1990 v angažmá v HaDivadle

Divadelní role:

Ochotnický kroužek:
F. Kafka - Amerika (r. J. A. Pitínský)
J. A. Pitínský - Ananas (r. J. A. Pitínský)
J. A. Komenský, S. Kierkegaard, L. Malinovský - Abrahamus patriarcha (L. Malinovský, J. A. Pitínský)
J. A. Pitínský - Matka (r. J. A. Pitínský)
J. Dynka - Minimální okolí mrazícího boxu (r. J. A. Pitínský)
O. Wilde - Salome (r. M. Probosz)

HaDivadlo:
A. Goldflam- Písek (r. A. Goldflam)
F. Kafka - Proces (r. A. Goldflam)
P. Claudel - Tutuguri (r. J. A. Pitínský)
L. Klíma - Lidská tragikomedie (r. A. Goldflam)
A. Goldflam - Několik historek ze života Bédi Jelínka (r. A. Goldflam)
V. Věděnskij - Vánoce u Ivanovových (r. A. Ponomarev)
D. Jařab - Jeux d´Enfants aneb Paříž XIII (r. D. Jařab)
A. Jarry - Král Ubu (r. D. Jařab)
A. Goldflam - Lásky den (r. A. Goldflam)
K. David a kol. - Hvězdy na vrbě (r. K. David a kol.)
J. Roth, M. Dohnal - Jób (r. J. A. Pitínský)
L. Balák - Kvartet (r. L. Balák)
Sofoklés - Král Oidipus (r. J. A. Pitínský)
P. Dexter - Deadwood (r. J. A. Pitínský)
A. P. Čechov - Tři sestry (r. S. Fedotov)
A. Goldflam, J. Bulis - Proklatec (r. A. Goldflam)
V. Jerofejev - Moskva Petuški (r. J. Pokorný)
M. von Mayenburg - Tvář v ohni (r. J. Pokorný)
A. Goldflam - Ruská ruleta (r. A. Goldflam)
J. K. Toole - Ignáciův vzestup (r. L. Balák)
a jiné ....

Národní divadlo Brno:
B. Němcová - Babička (A. Goldflam)

Divadlo Archa:
A. Goldflam - Sladký Therezienstadt (r. D. Gray)
Století touhy (r. D. Gray)

Divadlo v 7 a půl:
H. D. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové (r. M. T. Růžička)
J. Karafiát - Broučci (M. T. Růžička)

Televizní a Filmové role:
Ani smrt nebere (r. M.Balajka)
Hanele (r. K. Kachyňa)
Divoké včely (r. B.Sláma)
A. Goldflam - Červená knihovna (r. M. Balajka)
A. Goldflam - Slavný Peterka (r. V. Kelbl)
A. Goldflam, J. Bulis - Proklatec (r. A. Goldflam, K. Fuksa)
J. Roth, M. Dohnal - Jób (r. J. A. Pitínský, K. Fuksa)
D. Jařab - Kombajn (r. J. Vanýsek)
Četnické humoresky (r. A. Moskalyk)
Noví bakaláři (r. J. Vanýsek)

Post Skriptum:

Narodila jsem se v Hlinsku v Čechách jako Maruška Řádková, třetí dítě maminky a tatínka. Celé své radostné dětství jsem absolvovala v Herálci pod Žákovou horou v lůně Českomoravské vysočiny. Zde jsem se bezstarostně proháněla po stráních, brouzdala v potocích, lezla po Devíti skalách (836 m. n. m.), visela na hrazdě, bruslila na zamrzlých rybnících, stavěla sněhuláky. Zde jsem běžela v roce 1962 svůj první závod v běhu na lyžích na 50 metrů klasickou technikou a vyhrála své první zlato. Tady jsem vychodila ZDŠ, tady jsem zapustila kořeny. Po maturitě na gymnáziu jsem se dostala do Brna na PF UJEP. Tuto jsem studovala devět let, až jsem ji vystudovala. Stala se ze mne učitelka českého jazyka a výtvarné výchovy. Tři roky jsem skutečně provozoval učitelskou praxi. V roce 1985 Zdeněk Petrželka (J. A. Pitínský) s Petrem Osolsobě a dalšími zakládali Ochotnický kroužek. A protože jsem se tam pořád motala, Zdeňa nakonec řekl: "Maruno, budeš taky hrát.". A začala krásná éra Ochotnického kroužku, doba neopakovatelných chvil, místo setkání s úžasnými lidmi, čas nezapomenutelných zájezdů (jednou dokonce až do Holandska). Ochotnický kroužek! Zde jsem opět zapustila kořeny. Vše skončilo "fůzí" s HaDivadlem v roce 1990. A tak jsem nastoupila profesionální dráhu coby herečka HaDivadla - za peníze. Zde setrvávám doposud, neboť jsem zde také zapustila kořeny. Mám dvě povedené dcerky. Marušku a Štěpánku. Bydlíme v chatrném domku v Bílovicích nad Svitavou, hned vedle S. K. Neumanna. I tady jsem nějaký ten kořen zapustila. Na závěr chci zmínit alespoň některé lidi, kterým vděčím za to, že jsem taková: babička, cestář Jíra, teta Růža, řídící Zeman, Baldouskej z Baldoufa, pí uč. Lippertová, pí prof. Šimurdová, Zdeněk Petrželka, J. A. Pitínský, MUDr. Štěpán Rusín, Tonda Kachlík, Arnošt Goldflam, Zogatka, Černoušek, Barša, Dohnal, Osoláč, Sucháč, Malináč, Julin, Hrom, Jícha, Zajda, Stuchla, Máca, Bobr, Poussin, Šwandini, Lůďa, Kuřík (slepice liliputka), Hubert (pejsek) a další a další. Díky Vaše Maruna

V HaDivadle hraje v představeních:
SMLOUVA
LIDSKÁ TRAGIKOMEDIE
PSANÍ JEŽÍŠKOVI
RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY
ZPÁTKY A ZASE TAM
IGNÁCIŮV VZESTUP
ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM
LULU

Show must go on

2007-08-31T10:48:00.000+02:00

Vážení přátelé HaDivadla, vážení čtenáři HaBlogu,

Jirka Hájek se s Vámi poměrně netradičně rozloučil před prázdninami, čímž zakončil další divadelní sezónu. A ještě jednou "rozloučení" by se hodilo. Když už nic, má aspoň vtip. Takže zde je finální a konečné rozloučení Jiřího Hájka [ale moc rádi ho mezi bloggery opět přivítáme :)]

Ale jak název napovídá, musíme jít dál. Nová sezóna nabízí nové možnosti, nové rozhledy, nová představení a taky nového pisálka na blog. Takže od září se můžete těšit na postřehy naší "MOUDRÉ KLAUNICE" Marie Ludvíkové. A v HaDivadle naviděnou.

Finito

2007-06-27T11:53:00.000+02:00

Už se nám přiblížily prázdniny na tak krátkou vzdálenost, že není problém si je urvat a nechat si je tak dva měsíce jenom pro sebe. To se tedy samozřejmě týká především hereckých prázdnin, tedy volna doslova školního. Vy ostatní samozřejmě pracujete i o prázdninách a já vám to přeju. O tom žádná.

Já se s vámi tedy tímto svým příspěvkem loučím, přeji krásné chvíle v práci, krásné časy při docházení, či dojíždění do práce, a pár krásných chvil také někde na té zasloužené dovolené.

Jako prázdninový bonus připojuji svou originální píseň, jejíž hlavní hrdinou je normální běžný typický chlapec jménem Miloš. Píseň se jmenuje „Romantická píseň s mírně, ale opravdu jen velmi mírně vulgární pointou na konci“. Ať se vám při jejím poslechu vybavím, váš glosátor věcí, které nikoho ani tak moc nezajímají, a proto si je tak rádi čtete.

A ještě mám na hrbu jeden dluh (to se tak říká a pokud se to tak neříká, tak bude). Marek Pospíchal. Chtělo by se říct, že je to na dlouhé povídání, ale kdepak, k tomuto pánovi se hodí říct jen dvě slova: Marek Pospíchal. A to je přesně tak jak říkám. Ano, ano ano. Doufám, že jsem vám tím nevyrazil dech. Tímto ho tedy zdravím.

Všem vodákům Ahoj!, uvidíme se na Vltavě; Maďarkám zdar, za týden na Balatonu a zbytku: Já se vrátím, nebojte. Zdar!

Fucking weather

2007-06-17T10:33:00.000+02:00

Rozhodl jsem se, že jediné, co je momentálně pro mě dostatečně aktuální, je vedro. A tak, ačkoliv se blíží premiéra „Sanitky“, což není také k zahození, budu věnovat tento článek právě horku a s tím spojenými problémy.
Jen tak abych splnil přání některých reaktérů na předešlý příspěvek: Těší mě vlna reakcí, která se strhla po mém apelu; Omlouvám se všem, o kterých je řeč, že na ně málo reaguji (dostávám se tak do bludného kruhu), avšak nemám moc času a tak; Podrobnosti k připravované premiéře jsou takové: premiéra bude v neděli a v pondělí první repríza. Mohlo by to být vtipný, když se vám bude chtít a člověk (myšleno já a ostatní herci) se u toho kurevsky zapotí. Čímž jsem se oslím můstkem dostal k tomu vedru.

Totiž tak, mohl-li bych propotit bych tyhle stránky, udělám to a bylo by to dostatečně autentické. Ale nejde to.

Nechce se mi dál o pocení psát, neboť se mi přitom orosil krk a budu-li pokračovat budu cítit nepříjemné šimrání na kříži i níž. Takže ačkoliv jsem sliboval psát o vedru slib ruším a končím i se psaním neb jsem vyčerpal téma (paradox, že?)

Jo a ten Marek Pospíchal, to byste nevěřili…ale jo, věřili, tak nic…snad příště.

Vykládání

2007-06-11T11:12:00.000+02:00

Málo reagujete. To není ani tak kárání, jako spíš prosba. Mně se pak také lépe bude psát. Čímž omlouvám svou pausu. Nicméně aspoň jedna reakce na mou dramatizaci byla (trochu mě mrzí, že anonymní, aspoň jméno ať mohu dotyčného oslovit). Nepoznal jsem z ní sice, jestli je to ironie nebo nikoliv, ale zase že jo? Sice se to ve výsledku moc nevztahovalo konkrétně k dramatizaci „Hurikánu“, ale stejně díky za reakci. Písně jako Hurikán nebo jakoukoliv Bartošovou zpívat v dohledné době nehodlám, ačkoliv bych to s chutí rád provedl. Je to však technicky složitější a vůbec. Ale v inscenaci Černá sanitka budu zpívat mnohem lepší píseň a to „Proč jen já“ od Pražského výběru. Což můžete vzít jako pozvánku na toto představení.

Jinak všechno fajn, kdyby jste se ptali. Žádný nějaký takový výraznější existenciální problémy nebo něco takového v poslední době nemám. A ani to neplánuju. Říkám si k čemu to. Možná se rozčílím, to bych mohl, ale pak zas to nechám uklidnit a tak. Jo a dneska jsem byl venku. Je tam pěkně. Až zbytečně moc pěkně. Pocákal jsem se vodou z kašny. To vám bylo príma. To vážně osvěžilo. No. No jo. Umyl jsem nádobí. A dal jsem si zmrzku – bílého mrože. Takže tak.

A víte, že Marek Pospíchal… Ale to až příště.

Říkal si Hurikán

2007-05-30T17:30:00.000+02:00

Poslouchal jsem tuhle, tak jako každé úterý písničku od Dalibora Jandy a uvědomil jsem si, že je to neuvěřitelně dramatický příběh. Rozhodl jsem se ho zdramatizovat a vy tedy máte první příležitost seznámit se s mým novým minidramatem. Doporučuji všem, aby si k četbě pustili onu píseň a umocnili si tím zážitek s četby.

Příběh jednoho kluka

(Na ulici stojí dva kluci, oba kolem osmnácti, ten větší má v ruce helmu a na sobě koženou bundu)

Lešek: Kam jedeš Jarine?
Jarek: Jedu se projet! Po okresce, chápeš... provětrat se.
Lešek: (obdivně) Ty jsi Jarine stejně nejlepší a nejdrsnější borec.
Jarek: Ale nejsem. Jsem stejnej kluk jako ty nebo Pavel, nebo Laďa, nebo Roman... ne, Roman vlastně ne! A neříkej mi pořád Jarine.
Lešek: A proč ne, Jarine?
Jarek: (povzdechne si) Nemám to jméno rád!
Lešek: Aha, tak proto si říkáš Hurikán.
Jarek: Proto Léšo a taky, že vládnu větru... na motorce.
Lešek: Máš skvělou motorku Hurikáne.
Jarek: Dík Léšo.
Pavla: (už z dálky volá a vzápětí přibíhá na scénu) Hurine! Huriii! Kam zase jedeš? Jdeme přeci do kina!
Lešek: Ahoj Pavli.
Pavla: Ahoj.
Jarek: Neboj se lásko, holubičko moje, budu tam včas, uvidíš. Jenom se provětrám!
Pavla: Už se šeří, neměl bys jezdit. Mám takový divný tušení.
Jarek: Budu tam v osm, slibuju. Čau lásko. (odchází)
(je slyšet burácení motocyklu značky Jawa. Lešek a Pavla se na sebe podívají. Tma.)

(Stylizovaná scéna, na forbíně stojí Jarek a pantomimickými prostředky znázorňuje, co vypráví)
Jarek: Frčel jsem jako blesk, jako ďábel ulicí, kde bydlí Smrž a taky sestry Kulíškovy. Obdivné tváře známých mě nechávaly chladným, jen jedna neznámá, anonymní z okna zaječela - „Tak tady to máš!“, až mě zamrazilo. Bylo to znamení? Dostal jsem se na okresku, první zatáčka, smyk a... Letím vzduchem, motorka stále bok po mém boku a já vidím Pavlu. Sedí v šeru na posteli, mává a miluje mě. Pád. Motor zhasíná jak svíčka v potemnělé kavárně, jen kola se něžně kroutí v tichu a silnic král se klaní chladné dlažbě. A mrtvé oči se odráží ve vlastní louži krve. Poprvé prohrávám. Promiň Pavli, dnes jsem nevyhrál.

(Pavlína stojí před kinem, odkud se zní znělka předfilmu a v ruce žmoulá dva lístky)
Pavla: No jasně, Osm nula pět a on nikde. To jsem si mohla myslet, že to tak dopadne. A za chvíli to začne. Já bych ho nejraději...
Lešek: (Přibíhá uřícený) Jarek... Hurikán...
Pavla: To ne. Co se stalo?!
Lešek: Dojezdil!
Pavla: Já to věděla. Já věděla, že ten slib nesplní!
(Lešek ji obejme, oba pláčou, v podkresu zní píseň Hurikán. Ticho. Tma.)

Celý text písně na www.akordy.sk

Buran

2007-05-28T08:18:00.000+02:00

Tak jsem si přečetl svůj předešlý příspěvek a řikám si: „No, nic moc!“ A pak si řikám: „A co jako, zase?“ No ono jako uvedení mé osoby není úplně reprezentativní použití sprostého slova, navíc jen tak nablint, to ne. Ale zase žádné hovno ještě nikomu neublížilo. A takové pěkně umístěné hovno v textu divadelní hry, to je důkaz mistrného dramatika. (A to myslím naprosto vážně)
Ale stejně. Abych nevypadal jako nějaký buran (zase proč ne?) případně hulvát, hovado, sprosťák a tak, rozhodl jsem se vzít to své předešlé hovno zpět. Beru ho tedy zpět, jako kdyby to nebylo, ju? Takže místo něho nějaké důstojné slovo: Divadlo…třeba.
Zdar!

Dementace a začátek

2007-05-25T12:06:00.000+02:00

Předem mého prvního příspěvku, bych chtěl upozornit, že to co jste si mohli přečíst níže, tedy text písně Ivety Bartošové, se sem dostalo omylem, nebylo tedy mým záměrem publikovat ho. Nicméně je to píseň, která zazní v inscenaci Černá sanitka…, tak to berte jako takový psaný trailer.

A teď k mému prvnímu oficiálnímu příspěvku… Přemýšlel jsem, jak začít. O nic nejde, jen jsem nechtěl začínat příliš tradičně, (ale zase už tímto opisováním a popisováním jak jsem přemýšlel nad tím, jak začít, začínám dost tradičně) tak jsem pročítal předešlé příspěvky (kecám jenom jsem to tak lehce přelítl) a napadlo mě, že takhle na začátku a tak nějak vůbec ještě nepadlo v tomto hadi blogu pěkně jadrné slovo. Tak jsem si řekl, že to není marný nápad, a že to sem šoupnu. Coby ne?
Takže: Hovno!
A je to. Zdar!

Iveta Bartošová - Víš lásko

2007-05-24T08:17:00.000+02:00

Můj
svět se skládá z místností
A v každé z nich něco zní

Tam třeba žijou radostí
V jiné jsou na sebe zlý

®1:
Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám

mám zatím největší práci i s tím
Říct něco krásnyho víš to se stává
Jen co se víc osmělím

Kam, do kterých si dvěří vjít
Je problém můj největší
Strach, jestli vůbec na to mám
Co já vím zda potěším

®2: Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám
Já sem ti slíbila svý písně dát
Já od těch snů strašne moc očekávám
Já nemám chuť něco lhát

®1:
®2:

Profil Jiřího Hájka

2007-05-23T14:40:00.000+02:00

Je mi, kvůli aktuálnosti neuvádím, ale narodil jsem se v brzkých 80. Letech, roku 1982, takže si chytřejší spočítá poměrně jednoduše. Navíc je to docela fuk ne? Místo narození Tábor, čehož si vážím. Nejkrásnější město, dle mého názoru, je nedaleko. Je to Český Krumlov, z čehož vyplývá, že jsem jihočeský patriot. Díky tomu mě také už více než dvanáct let, rok co rok můžete v létě potkat polonahého až nahého na řece Vltavě (neříkám ani si nemyslím, že by to někoho kdovíjak zajímalo, a co jako?).

Mám za sebou studium herectví pod vedením pana prof. Josefa Karlíka, paní Jany Hlaváčkové a Aleše Bergmana. Také spoluzakládání divadla Tramtarie, které se ve své podstatě přesunulo do Brna pod názvem BURANTEATR. Bohužel dosud stále nemá vlastní divadelní budovu, takže hostuje kde se dá. Nejčastěji ve sklepní scéně CEDu. V BURANTETRu jsem se též ujal svých prvních dvou oficiálních režií, pohádky V PODPOSTELÍ a inscenace z pera Milana Uhdeho ZVĚSTOVÁNÍ ANEB BEDŘICHU, JSI ANDĚL.
Od roku 2005 jsem člen hereckého souboru Hadivadla a jsem tu dosud, což je v celku logické, protože pokud bych tu už nebyl, pravděpodobně byste toto ani nečetli, takže nevím, proč a z jakého prazvláštního důvodu tuto informaci ke svému medailónku připojuji, ale zkrátka jsem to udělal, takže co jako?

Role:
F. DÜRRENMATT - Herkules a Augiášův chlév, divadlo Marta, 2003, rež.: J. Šprincl (Kambyses, radní)
A. P. ČECHOV - Tři sestry, divadlo Marta, 2003, rež.: A. Bergman (Tuzenbach) V. ŠUKŠIN- Koně k nezkrocení, divadlo Marta, 2003, rež.: R. J. Ovčinikov (Milicionář, Spirka Rastorgujev)
C. GOLDONI - Náměstíčko, divadlo Marta, 2003, rež.: Zetel (Anzoletto)
A. L. KOPIT - Tatínku, ubohý tatínku…, divadlo Marta, 2004, rež.: O. Elbel (Jonathan)
L. SMOČEK - Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, divadlo Marta, 2004, rež.: Zetel (Tichý)
L. SMOČEK - Bludiště, divadlo Marta, 2004, rež.: H. Mikolášková (voják)
W. SHAKESPEARE-Romeo a Julie, Shakespearovské slavnosti, 2004, rež.: M. Huba (Romeo)
T. WILLIAMS - Tramvaj do stanice Touha, divadlo Tramtarie, 2004, rež. R. Groszmann (Mladík)
autorská inscenace-Nasredin, divadlo Tramtarie, 2004, rež.: René a kol. (amatérský herec Joska)
J. LONDON - Mořský vlk, divadlo Tramtarie, 2004, rež.: Zetel (Humprey van Weiden)
F. HRUBÍN - Romance pro křídlovku, Městské divadlo Brno, 2005, rež.: A. Bergman (Vojta)
Y. REZA- Obraz, Buranteatr, 2006, rež.: Zetel (Ivan)
ZETEL, ŠOTKOVSKÝ- Lino, Buranteatr, 2006, rež.: Zetel (Givola, Tucker)
BARBORA VACULOVÁ – Žumpa, Buranteatr, 2006, rež.: Roman Groszmann (Karel)

Režie:
MILAN UHDE – Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, Buranteatr, 2007

Autorská režie:
ŽIVÉ DŘEVO ANEB CO SE DĚJE U LUBOŠE V KAPSE (divadlo Marta, 2003)
V PODPOSTELÍ (Buranteatr, 2006)
ČT2 18.30 (klauzury JAMU, 2006)

Role v HaDivadle:
RUSKÁ RULETA
CULT FICTION I. - DÉMON ALKOHOL
SILVESTR 2574
MADHOUSE I. - III.
IGNÁCIŮV VZESTUP
VĚC MAKROPULOS
ŽIVOT A DOBRODRUŽSTVÍ JOSEPHA C. MERRICKA - SLONÍHO MUŽE
ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM
LULU

Takže tak!

Změna je život

2007-05-22T18:32:00.000+02:00

Chtěl-li bych říct, že: "S novým měsícem zde máme novou tvář blogu", nejspíš byste se klepali na čelo. Do konce měsíce ještě pár dní zbývá, o to víc do toho měsíce nového. V rámci životního cyklu změny, vznikání a zanikání došlo samozřejmě i ke změně, zániku i vzniku "osobnosti bloggerského života". Miloš Maršálek se tedy vyzpovídal na závěr svého "velení" a nastupuje Jirka Hájek, nejmladší člen našeho hereckého souboru, kterého charakterizuje především jeho nepřehlédnutelná výška. Takže kromě toho, že je nejmladší, je i nejvyšší. Přejeme mu méně strachu do psaní příspěvků a doufáme, že vás, naše čtenáře, zaujme.

Rozhovor končí

2007-05-21T16:22:00.000+02:00

Pavel: Miloši, občas vídávám ve ztichlém nočním Brně postavu, která chodí ulicemi a zpívá si slovácké písničky. Jsi to Ty?
Miloš: To je hluboký omyl. To je mé druhé já, protože já se v Brně zdržuji co nejmíň. Od té doby, co se divadlo přestěhovalo z Prostějova do Brna, to divadlo šidím, takže v Brně zůstávám skutečně co nejmíň a od té doby, co se zlepšila práce městské policie k udržení pořádku, si moc nedovolím zpívat a zpívám jen při výjimečné příležitosti. A ještě něco. To je omyl, že chodím po Brně, protože já chodím po divadle a polohlasně si prozpěvuji a jestli to je slyšet na půl Brna z toho našeho podzemí, tak to není moje vina a je vidět, jak výborná je akustika v divadelním sále.
Pavel: A která je Tvoje nejoblíbenější?
Miloš: To těžko říct. Vždycky to odpovídá té momentální náladě, takže někdy je to taková bolavá, jindy třeba skočná.

Pavel: Miloši, v poslední době se hodně profiluje Brno, spousta lidí se snaží pojmenovat fenomén nebo pozici Brna, ať už je to Rozrazil nebo jiné projekty. Jak Ty vnímáš Brno? Má pro Tebe genia loci?
Miloš: Má. Je to tak, že Brno není Praha, ale zároveň Brno není Kyjov. Brno je Brno. A má přesně takový rozměr, který se dá normálním lidským existováním obsáhnout a má jednu milou věc, kterou teď už tak neoceňuji, protože se zde zdržuji poměrně málo, ale když jsem v Brně žil, tak bylo pěkné, když člověk byl sám a měl pocit, že s někým chce být, tak stačilo přejít jednou přes město a najednou bylo takových příležitostí, takový možností, jak trávit příjemně večer, že si člověk nemohl ani vybrat.

Pavel: Teď otázka k našemu HaBlogu, který se nám tak lehce zasekl. Miloši, co Ty a internet?
Miloš: No, začínáme si rozumět nebo mám aspoň ten pocit, ale to neznamená, že moje zablokování blogu bylo zapříčiněno jakousi technickou neschopností zvládnout internet. To ne. To bych nějak zvládl. Ono mi to připadá hrozně snadné, ale zároveň, jak to začnu psát, tak každé to slovo má najednou závažnost a člověk ho začne obracet z jedné strany, z druhé strany. Už jenom ten název „blog“, to je v podstatě deníček a člověk by se měl svěřovat s jakýmisi niterními či interními věcmi, s kterými si třeba sám neví rady, tak je dá jaksi k dispozici v širší plénum a zároveň je to takové exhibicionistické a člověk ukazuje svoje nitra a já nevím, jestli je to dobře a jestli má právo tím obtěžovat ostatní. Hodně jsem o tom přemýšlel a pak jsem přišel na to, že člověk by to měl psát s jakousi lehkostí a radostí ze sdělování. A pro mě ta případná radost se proměňovala v jakési závaží té opravdovosti. Já se holt budu muset dovolat Skácela: „Chci jenom, aby bolest opravdu bolela nebo aby slovo bylo slovo". Já se stále dovolávám té závažnosti, protože jakmile bych to začal psát, tak si s tím nebudu vědět rady.
Pavel: Na blogu jsi se opřel do takového citlivého tématu, kterému se při každé recenzi v poslední době recenzenti na začátku věnují slovy: „Po vleklé krizi v HaDivadle...“ Co tě tak rozžhavilo, že jsi se do toho pustil?
Miloš: To, jak se o tom mluví, já nepopírám, že ta krize tady je nebo byla. Dokonce se domnívám, že se z toho trošku vysekáváme. Po takové krizi to nějakou dobu trvá, než se ti lidé sejdou k nové práci, než se ten soubor sehraje, než začne „dýchat“, nabírat síly. Ale co mě nažhavilo, je to, že se o nás psalo jako o lumpech, kteří to zapříčinili a to mi přijde nespravedlivé. My vážně nejsme dacani, kteří by z flamcu udělali revoltu, ale to mělo svoje důvody a svoje příčiny a já si myslím, že docela racionálně rozkrytelné. Oni o tom psali tak, jak o tom psali, takže neinformovaně a nezasvěceně, a vydávali to za hotovou věc, za samozřejmou pravdu, která samozřejmá není.
Pavel: Pokud se nemýlím, Ty jsi byl jednu dobu uměleckým šéfem HaDivadla, v těch zlatých dobách, kdy HaDivadlo bylo ještě na Šelepově ulici, je to tak?
Miloš: Ano, jednu dobu jsem se skutečně stal v HaDivadle šéfem a v prvních porevolučních dobách jsem divadlo vedl.
Pavel: A přišel se tě alespoň někdo z recenzentů zeptat jako člověka, který přeci jenom nějakou dobu to divadlo vedl, co si o té vleklé krizi myslíš?
Miloš: Nevzpomínám si, že by někdo sám o sobě přišel, když tak jsem se tím sám vnucoval někomu. [smích] Ale ono je to dnes v podstatě jiné. V HaDivadle vždycky byla hluboká demokratická tradice, kde skutečně umělecká rada byla i radou v dobách, kdy o téměř všem rozhodoval Svatopluk Vála, zakladatel divadla a všichni čekali, jestli potvrdí jejich názor a pak teprve konali. Ale zároveň Svatopluk Vála a Josef Kovalčuk se nás ptali na názor a respektovali ho a na té práci to bylo poznat. A zhruba od třetiny devadesátých let se to změnilo, protože začaly vládnout peníze a kdo platí, ten rozhoduje.

Pavel: Je po představení Ruská ruleta. Jak se dnes hrálo?
Miloš: Já myslím, že příjemně. To vždycky záleží na tom, co se hraje a dnes se hrálo dobře. Já mám ten kus docela rád, i když je v tempu trošku zvláštní a volnější, ale Rusko, o kterém se hraje, je z valné části staršímu souboru blízké tématicky a tím pádem mi to přijde docela příjemné a skoro je škoda, že ten kus nás bude pomalu opouštět, protože jsme ty diváky nejspíš skutečně vystřídali.
Pavel: Podobně bude derniérovaný Ignáciův vzestup. Jaký máš vztah k této inscenaci?
Miloš: [dlouhý povzdech] Ten vztah k této inscenaci je komplikovanější. Já si v zásadě myslím, že kdybych mohl v těch dávných demokratických dobách, a umělecký šéf by se nás zeptal, co si o tom myslíme, tak já bych ten titul vlastně zpochybnil. Myslím si, že ten text je nehratelný. V téhle inscenaci je hlupec právě Ignácius a ne ti ostatní. Takže to nepovažuji za inscenaci zrovna podařenou.

Pavel: Chtěl jsem se zeptat, co pro Tebe znamená HaDivadlo? Jestli to můžeš nějak zkratkou vyjádřit?
Miloš: Tak jako jsou pro novináře noviny, pro muzikanta orchestr, pro malíře plátno, tak pro mne divadlo je můj způsob rovnání se se světem. Je to prostě můj způsob existence. HaDivadlo je ten prostor, kde mi bylo umožněno takto se s tím světem rovnat, pasovat a poprat a dařilo se to dost dlouho.
Pavel: Co Tě tak nejvíc štve v tuto chvíli?
Miloš: Skoro bych řekl, že těch věcí, které mě štvou, je čím dál míň. Ale možná o to jsou zarputilejší. Štve mě prostě, když věci neplatí, nejsou takové, za jaké se staví a to můžeme vzít od reklamy až po politiku. Když půjdu do důsledku, tak mě vždycky štvalo klamání, lež.
Pavel: Tak děkuji.

2007-05-07T11:28:00.000+02:00

Jsem trapný blogist (či blogař?). Vypustím čerta, že ho budu citýrovat a pak už ve čtvrtek nenajdu dostatek času ani sil, abych se s ním popasoval. A tak to pak odkládám a odkládám, protože mi to najedou připadá moc závažný a je teda potřeba být uvážlivým… Ale když už jsem začal … Tak snad teď… Je přece noc…

PÁLENÍ ČARODĚJNIC

Štvalo mě to už tenkrát. Psalo se o nás jako o dacanech, kteří jen kverulují, místo toho aby pořádně pracovali, na zkoušky chodí pozdě, v kocovině a nepřipravení. Žádný šéf ani režisér jim není dost dobrý. Zatím co některá jiná (poctivě pracující) divadla málem umírají na nedostatek peněz, my si užíváme státních subvencí. Atd. a atp. Přišlo mi to až k nasrání nespravedlivé. Ti ignoranti, co tohle píšou, jsou s námi poměrně často v kontaktu, tak by snad MOHLI VĚDĚT nebo by se MOHLI ZEPTAT, říkal jsem si. Ale taky: je to blbost a na blbost se rychle zapomene. Byl jsem vůl, jak je patrno, neboť blbost se začala tradovat.

Takže JAK JSEM TO ZAŽIL, viděl a cítil já. Prosím, připouštím, že to může být jaksi osobně zkreslené a zaujaté. Ale je třeba, aby alespoň někde, bylo zaznamenáno, že to bylo jinak, než oni tenkrát psali. Píšu-li ONI , tak ne proto, že bych jim nemohl přijít na jména, ale proto, že je už si nepamatuju, kdo z nich co psal, a dohledávat to nemíním. ( A taky proto, že zájmeno je tu proto, aby se z nějakého důvodu používalo za (nebo místo) jména.

Byly to dvě PODIVNÝ SEZÓNY. Jiří Pokorný se úspěšně etabloval jako šéf a režisér HADI, zabydlel se v novém bytě v Brně, otevřel nám některým vrátka z našich hereckých škatulek a přinutil nás (či alespoň mě) resuscitovat svoje herectví. Vymyslel a inicioval přestěhování divadla z KABINETU MÚZ do provozně i divácky komfortnějších prostor v ALFA pasáži. Zdálo se, že přijdou prima sezony. Co nás ani ve snu nenapadlo bylo to, že zhruba v téže době dostal nabídku jít do Prahy šéfovat Divadlo na zábradlí. Celá Praha už to věděla ale on stále kličkoval a tvrdil nám, že je tam jenom členem „uměleckého vedení“. Až později přiznal, že se rozhodl šéfovat obě divadla a prohlásil, že to zvládne. Rozhodně ale nezvládl přesun divadla do nových prostor. Skoro rok jsme měli na to, abychom doplnili repertoár a razantně zaútočili na nové diváky v „novém Hadivadle“. Díky komplikacím se stavebními úpravami se přesun posunul o půl roku a my jsme diváky v lednu vábili jako rozpačití HRDINOVÉ (první uvedení bylo někdy v září či říjnu v Divadle na provázku). A to bylo všechno. V té době už ale divadlo začala vést dramaturgyně Valerie Schulzová a Jiří už byl „jenom“ režisérem. Tak se dohodli. (O tom, jak Jiří tenkrát o divadle přemýšlel, viz v rozhovoru „Zklamat se můžu jen sám v sobě“ – Divadelní noviny č.17 ze 14. října 2003.)
V lednu 2004 se „HRDINOVÉ“ poprvé uváděli v ALFĚ. Ze slibovaného týdenního zkoušení zůstala jedna odpolední zkouška. Jiřího přítomnost na každém představení (a jeho „vstupy“ do představení) byla součástí koncepce inscenace této inscenace. Z Prahy nepřijel už ani na první reprízu. Někteří z mladších kolegů odmítali ten večer hrát, ale podařilo se nám je přemluvit a Jiřího jsme omlouvali s tím, že mu do toho asi něco přišlo. Ještě v noci přišlo kolegům jeho několik jízlivých „ esemesek“. Valerie prohlásila, že mu navrhne výpověď a asi tak i udělala. Nevím o žádných souborových rozepřích, které měli Jiřího přinutit k odchodu. Ani nevím nic o tom, že by odchod některé z hereckých osobností byl takto odůvodňován. Navíc – Pavel Liška v té době už byl pryč, a k odchodům dalších bylo ještě relativně daleko. Ani ty, podle mě, nebyly „vynuceny“ nějakými spory v souboru, ale byly věcí osobních pohnutek. K tomu se možná ještě někdy dostanu, protože tohle byl teprve začátek.

Cha, to skoro vypadá jako bych chtěl začít psát PAMĚTI ! Nebojte se k tomu nedojde. A omluvte mě, nechal jsem se vyprovokovat. A taky to vypadá na to, že jsem z toho blogu HADIVADLA nenápadně udělal týdeník. Příště třeba dřív a zvesela.

ZDRAVÍ VÁS m.m.

S HaDivadlem až na kraj pekla

2007-04-26T16:39:00.000+02:00

Posledně jsem slíbil něco k tomu, co píšou v novinách. Tak tedy: 10. dubna 2007 otiskly Literární noviny kritiku naší inscenace „Lulu“, napsanou Romanem Sikorou. Nemám ve zvyku, a v tomto případě ani důvod, s kritiky polemizovat, natož jaksi „veřejně“. Navíc názory R.S. na představení respektuju či dokonce sdílím. I s tou vleklou krizí, ze které se snad dostáváme, má recht. Jenom si myslím, že nás potkala později než jiná typově nám blízká divadla, tedy až ve druhé polovině devadesátých let. A taky souhlasím s tím, že „… jistým oživením byla fáze, kdy uměleckým šéfem byl Jiří Pokorný…“ a ještě taky souhlasím s tím, že jeho odchod uvrhl divadlo do dalších problémů. Ale důrazně nesouhlasím a volám hlasitě NENÍ PRAVDA, když se napíše, že odešel „… kvůli souborovým rozepřím, v rámci nichž opustila toto divadlo i řada hereckých osobností …“.

TAK TEDY: Proč tak pomalu a po málu?

2007-04-20T18:56:00.000+02:00

Našinec žije v iluzi. Ta spočívá v domnění, že je na tom líp než tomu ve skutečnosti je. Když jsem přistoupil na to, že [po nějaký čas] se budu snažit být stejně důvtipný jako mí předchůdci a pokusím se poskytnout vám pohotově něco zajímavého z toho, co se mi prohání hlavou, případně nějaké zpravodajství o událostech, které se prohánějí HaDivadlem, myslel jsem si, že to nebude nic těžkého. ACH, JAK JSEM SE V SOBĚ MÝLIL. Opráším, říkal jsem si, svou někdejší schopnost psát na stroji alespoň osmi prsty, nechám si dovysvětlit, jak je to s tím INTERNETEM a E-MAILEM a zbytek už půjde jaksi sám. A zatím to teď tady smolím tužkou na papír a LUĎA či ONDRA to budou pracně přepisovat. A to je ten menší TROUBL.

HORŠÍ JE: Nic z toho, co se děje v mé hlavě či v divadle mně nepřipadá dost důležité, závažné či humorné, aby stálo za to vás, moji milí čtenáři, okrádat o vaši pozornost a váš čas.
NAVÍC: Teprve se zpamatovávám [ač už je víc než 14 dnů po premiéře] z jakéhosi polomrtvého stavu. Ten se opakuje pravidelně s každou novou inscenací, na které se podílím. A vůbec nezáleží na velikosti mého tzv. "uměleckého úkolu". Dokonce je to horší a horší. V Lulu umřu už po 25 minutách, 4.4. premiéra, pak Velikonoce. Kristuspán už dávno vstal z mrtvých a já jsem teprve napůl živý. ON to má jednou za rok, my několikrát za sezónu. Ale nechci se rouhat. Už se těším na další zkoušení. A třeba se dám dohromady natolik, že se ode mne dočkáte něčeho smysluplného.

ABYSTE NEPŘIŠLI ZKRÁTKA: Rosťa K. oslavil svátek, HELENKA B. má nohu v sádře [ale prý bude hrát], JANO S. se přestěhoval zpět do svého opraveného bytu [v rámci jednoho domu a jednoho patra], dlouhá ni JIŘÍ H. a MAREK P. mi připadají čím dál delší [asi ještě rostou], CYRIL D. mi v šatně nabídl půlku své svačiny [uherák a rohlík] a přidal pár tablet na snižování krevního tlaku, MARUNA L. přinesla sklenici sádla na chleba [zbytek po nějaké vepřové pečince], JANA P. se pořád usmívá [no bodeť! když se jí Lulu povedla], KAMILA K. je daleko klidnější než okolo premiéry [no bodeť], KUBU Ž. a ROMANA S. jsem delší dobu neviděl [tak6e o nich nic], MAREK D. asi odjel do P. [ale na KOMEDIOGRAF a SMRT HUBERTA P. určitě přijede], "technici" jsou v pohodě [i když měli v poslední době "hoňku"], KAČA U. a UKUL U. jsou KAČA a UKUL [jak jinak]. Uklizečky uklízí, uvaděči uvádějí a vedení divadla vede. Hlavní vedoucí navíc vede výroční pohovory s jednotlivými členy souboru [o vzájemných představách, o tom, jak by měla vypadat příští sezóna, o existenci a jiných banalitách]. A co já? Už mám domluvenou schůzku se svým profesorem přes vysoký tlak a ještě musím na sociální úřad skrze nástup do důchodu.

CO PŘÍŠTĚ? Snad konečně odpovědět na otázky a možná něco k tomu, co napsali v novinách.

HEZKÝ VÍKEND PŘEJE M.M.

Tak jsem právě umřel

2007-04-19T22:41:00.000+02:00

Je čtvrtek 19.4. 2007 19.58. Vrátil jsem se do šatny a podávám zprávu či chcete-li přímý přenos z dnešního představení Lulu. Někteří kolegové ještě ani nejsou nalíčení a já už mám dohráno. Asi ve 21.05 tam ještě jednou půjdu. Asi na 15 vteřin. V šerosvitu. Ale půjdu rád. A pak si počkám na "děkovačku".
Umřel jsem líp než včera [ani jsem nemrkl] - ale smích diváků jsem nevyloudil. Jindy reagují živěji. Dnes jsou nějací tužší. A nemyslím si, že by to bylo naší vinou. C.D. začal sice až moc komorně, M.D. mi neřekl jednu repliku, ale myslím, že představení běží dobře a má slušnou atmosféru. Patrně jsou divní. Hold, jsou dobří a horší diváci. Tak jako divadlo je někdy horší, někdy lepší.
Sedal tady popochází s umělou kytkou a už by chtěl jít "na plac". Vyptává se, co píšu. Copak mu to můžu říct? Teď? To by ho mohlo rozhodit do té míry, že zkazí výstup. Jdu si pro kofolu, protože kafe už jsem dopil. Diváci konečně ožili [při výstupu M.D.]. Za chvíli bude pauza. Dám si cigaretu.
A protože píšu pomalu, už je po pauze, už jsem si užil dalších 15 vteřin slávy a kolegové úspěšně tlačí představení k závěru. Lehce, svižně, talentovaně. Jdu na děkovačku.
Dobrý!!! Nakonec nebyli ti diváci tak špatní, jak se zpočátku zdálo. A už budu spěchat to dopsat, protože Luďa čeká, aby to dal do stroje. Ještě popřát Rosťovi [to je mistr světel] k svátku a

DOBROU NOC!

Rozhovor pokračuje

2007-04-10T23:02:00.000+02:00

"Jana": Jak se máš, Miloši?
Miloš: Děkuji za optání, Miloši! Docela dobře.
"Jana": Miloši, víš, do čeho ses to nechal zatáhnout?
Miloš: Ne, Miloši. Pořád se mi plete bloG a GloB. Je jistě něco jiného obracet lístky s intimními zápisky v bločGu nebo roztáčet kulatou mapu světa. Snad se nezabloGuju.
"Jana": Máš, Miloši, v úmyslu být dostatečně otevřený a roztočit to?
Miloš: Nevytáčej mě a přestaň s tím formalistickým oslovováním, Miloši! Asi už každý poznal, že kladeš otázky sám sobě. Mimoto, křtěný jsem Miloslav - ale neříkej mi Slávku.
"Jana": Byl dobrý nápad, aby sis položil otázky sám?
Miloš: Ano, Janička Plodková měla opravdu dobrý nápad! Samozřejmě nazíráno z pohledu Janičky Plodkové. Z mého pohledu to vypadá jinak. Nevím, mám-li se ptát jako by se ptala J.P. či klást si otázky jako M.M. Janička by se svižně, talentovaně a cíleně ptala, zatímco Miloš těžkopádně, tupě a mlhavě klade otázky.

Takže dále poněkud rozdvojeně:

Jana: Máš holku?
Miloš: Ano, ale i kluka! Tedy dceru, syna a jednu holku napořád.
Jana: Tak jinak! Máš milenku?
Miloš: To je nemoc? Nebo nějaký životní bonus? Asi bych to měl vyzkoušet - nevíš o nějaké, co by mě chtěla?
Jana: Co když vím?
Miloš: To je mně jí líto. Ale já už jí to nějak rozmluvím - pusť ji na mě.
Jana: Myslíš, že bys byl schopný nevěry?
Miloš: Žiju v iluzi, že jsem ještě pořád schopný všeho.
Jana: Máš rád lidi?
Miloš: Lidi ano. Ale nějak žít se musí i s těmi ostatními.
Jana: Máš rád divadlo?
Miloš: Míval jsem bezvýhradně a velmi. Teď už je to jinak. Mnohdy taky velmi.
Jana: Máš rád herce?
Miloš: Ano, i herce. A jsou-li zároveň lidmi, vážím si jich.
Jana: Máš rád HaDivadlo?
Miloš: Ano, i HaDivadlo! Přece i v dobrých rodinách se někdy přihodí něco, s čím se moc nechodí na veřejnost.
Jana: Chtěl bys ještě dlouho hrát?
Miloš: Chtěl. Až do úplného roztrhání těla.
Jana: Nemyslíš, že už toho bylo dost?
Miloš: Otázek bylo až až. Divadlo ještě, doufám, nějaký vydržím.

-----------------

Miloš: Vydrží to?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Myslíš, že to má smysl?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Zajímá to někoho?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Co když někoho urazíš?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Co když si Tě někdo oblíbí?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Nevšimne si konečně někdo, že jsi blb?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Nechceš si hrát na moudrého?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Co tomu řeknou kolegové?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Co tomu řeknou doma?
M: Prosím další otázku.
Miloš: Má cenu v tom pokračovat?
M: Co je to za otázku?

Těším se příště! Snad méně schizoidně. A nebojte se ptát.
Miloš M.

Naposled

2007-04-05T15:03:00.000+02:00

Já vím, už je duben, nemám tu nic pohledávat, ale Míla neboli Milísek neboli Milda neboli Miloslav Maršálek tady ještě není celým svým já, proto mi dovolte posledních pár slov. Březen byl zatím nejdelší měsíc za dobu fungujícího hablogu ... a zrovna březen patřil paní Janě. Paní Jana vám děkuje, že jste na Hablog nezanevřeli. Děkuje vám za ohlasy, které jí konečně zrušili nálepku stylistického analfabeta a přeje vám, ať hablog je nadále vaším průvodcem útrobami Hadivadla. Je tam toho ještě tolik, co byste měli vědět a vidět...
A co se týče úvodního rozhovoru s Mildou... včera před premiérou Lulu jsem nadhodila, že by nebylo špatný, kdyby se Miloš ptal sám sebe... a nevím, jestli pochopil, že jsem to myslela vážně.
Děkuju moc, dobrou noc.
Paní Jana

Profil Miloslava Maršálka

2007-04-04T11:43:00.000+02:00

člen hereckého souboru HaDivadla

Narozen 9. 11. 1945 Dambořice (okr. Hodonín)
1960 - 1964 Střední všeobecně vzdělávací škola Kyjov
1964 - nepřijat na JAMU
1964 - 1966 - Knihovnická nástavba (SKŠ Brno)
1965 - 1977 - Divadlo poezie X (Brno)
1977 - ???? - HaDivadlo

Divadelní role:

Divadlo poezie X: H. Arp - Na jedné noze V. Popa - Hry na vedlejším nebi R. Bradbury - 451° Farenhaita Mariengof - Román bez lhaní večery moderní poezie v jazzclubu Ornis (Brno) a jiné ....

HaDivadlo: Triptych J. Kovalčuk - Ondráš (r. A. Goldflam) J. Kovalčuk, S. Vála - Pouť k milosrdným (r. S. Vála) A. Goldflam, J. Kovalčuk - Panoptikum (r. A. Goldflam) A. Goldflam - Písek (r. A. Goldflam) kol. HaDivadla - Guma (r. A. Goldflam) F. Kafka - Proces (r. A. Goldflam) F. Kafka, Bible - Ortel (r. A. Goldflam) K. David a kol. - Hvězdy na vrbě (r. K. David) L. Klíma - Lidská tragikomedie (r. A. Goldflam) J. Roth, M. Dohnal - Jób (r. J. A. Pitínský) Sofoklés - Král Oidipús (r. J. A. Pitínský) V. Jerofejev - Moskva - Petuški (r. J. Pokorný) P. Dexter - Deadwood (r. J. A. Pitínský) A. P. Čechov - Tři sestry (r. S. Fedotov) a jiné ....

Divadlo Husa na provázku: Markéta Lazarová Pašije
Spolek Kašpar: Proměny
ND Brno: A. Jirásek Lucerna
Městské divadlo Zlín: J. C. Carriere - Terasa Hromadná procházka
Prostějov: Nezvěstný

Televizní a filmové role:

Bráškové A. Goldflam, J. Bulis - Proklatec (r. A. Goldflam, K. Fuksa) Zítra to spustíme A. Goldflam - Červená knihovna (r. M. Balajka) Stalo se v Aleppu Čarodějka Šťastný domov a jiné ...

Post skriptum: Těší se, že ho v budoucnu čekají ještě velké věci. Co může očekávat v nejbližší době je nejasné. V HaDivadle zatím poslední premiéra v lednu 2007 (Žert, satira, ironie a hlubší význam) - první premiéra listopad 1977. Mezi tím více malých, větších i největších rolí ve více než 100 inscenacích. I kdyby jen jedna z nich potěšila jediného diváka, stálo to tomuhle knihovníkovi, závozníkovi, číšníkovi, vedoucímu klubu, stavebnímu dělníkovi a herci za to.

P.S. Nemusíte ho milovat, ale vězte, že on vás má rád.

V HaDivadle hraje v představeních:

ŘEDITELSKÁ LÓŽE
LIDSKÁ TRAGIKOMEDIE
RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY
RUSKÁ RULETA
SILVESTR 2574
IGNÁCIŮV VZESTUP
VĚC MAKROPULOS
ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM
LULU

Po chvilkovém odmlčení

2007-04-04T11:16:00.000+02:00

...se vám opět vrací HaBlog. Jak jste správně pochopili, skončil březen a s ním i "JanaBlog", ale není důvod truchlit. Jana Plodková by se měla ještě rozloučit rozhovorem se svým nástupcem, Milošem Maršálkem. Takže se máte na co těšit.
Velké poděkování Janičce Plodkové za velmi dobře vedené blogování, ve kterém prokázala nejen svůj postřeh, ale i vtip a cit pro čtivost. Miloš Maršálek to bude mít těžké, ale věříme, že i jeho mentorské zprávy budou pro vás, čtenáře HaBlogu, zajímavé.
Necháme tedy oba zúčastněné, Janu Plodkovou a Miloše Maršálka, na pospas dnešní premiéře LULU, popřejeme jim mnoho zdaru, a v následujících dnech dáme prostor pro sdělování osobních zážitků NOVÉ TVÁŘI MĚSÍCE DUBNA.

Kdo to byl?

2007-03-28T12:17:00.000+02:00

Kdo to udělal? Proč se mi o tom neřeklo? To má být naschvál? Proč je najednou konec března a já se to dozvídám jako poslední?

Já na to vůbec nejsem připravená! Kdyby mi to někdo řekl, pozdravila bych jaro "holau, jaro, holau", změnila bych jídelníček, flákotu by vystřídala brokolice, ale takhle?
Kdybych aspoň krapítek tušila, že konec března přijde tak rychle, zkoušela bych mnohem intenzivněji. To byla samá legrace, kafíčko, cigárko, ale skutek utek. Prosím Vás, kdyby někdo z Vás někde kdesi, i na náměstí, spatřil Lulu, řekněte jí, že 4.4. ji hraju, tak ať za mnou přijde do HaDivadla, je to nutné! Děkuju.
Ale co jsem vážně nečekala, ani ve snu by mě to nenapadlo, že s koncem března musím vyklidit prostor HaBlogu a najít za sebe náhradu. Kdyby měl březen 41 dni, tak předhoním počet příspěvků Miloše Černouška, víte, jaký by to bylo terno? Ale né, pan březen si usmyslel, že bude mít o 10 méně, takže to paní Jana nestihne.
Víte co, pane březen? Já už se těším na duben!

Chvilka poezie

2007-03-27T12:10:00.000+02:00

Amálka papala papáníčko,
pokapala kanapíčko.

Běžela beruška v brekotu
byla bosa bez botů.

Cácorka capala cestičkou,
pocákala ji celičkou.

(Ze sbírky Cyrila Drozdy bez dovolení použila paní Jana)

Chvilka hudby

2007-03-27T12:08:00.000+02:00

Já mám tak ráda tu svoji Lulu Lulu Lulu
pěkně se koulí nahoru dolů sem a tam.
Když v dálce zazní to moje Lulu Lulu Lulu
koblížku milý jsem tak ráda, že tě mám.

(Zpívala Matka Jalovcová, text Darek Maniel, bicí Jana Plochová)

Chvilka ticha

2007-03-27T12:02:00.000+02:00

.
.
.
(mlčela Ludmila Zbraslavská)

Důležité upozornění

2007-03-23T09:43:00.000+01:00

Kdo z Vás je majitelem psa a rád ho venčí v oblasti Komína, buďte na pozoru. Prohání se tam paní na koni a z pozice člověka na koni peskuje pejskaře, ať si své psíky drží na uzdě!
Právě tuto středu Kamila Kalousová venčila své labradory Matyldu a Filosofa v Komíně. Oba dva byli na volno, ale měli košíky. Tu se přihnala paní na koni a začala na Kamilu z vysoka hulákat, ať si své psy dá nakrátko. (Jak mě poučil můj přítel, zřejmě tak učinila ze strachu, aby se jí nesplašil kůň... ale proč cválala ke Kamile a ne od Kamily?)
Kamila je chytrá holka a ohradila se vyhláškou - buď košík nebo vodítko. A tu se najednou objevili dva páni a začali paní na koni štengrovat: "Milado, prožeň ji!" Paní dala povel a kůň se přiblížil ke Kamile. Dívali se na sebe z oka do oka. Pak si odfrk a Kamila vzala do zaječích i se svými psy.
Takže vážení pejskaři, až budete v Komíně, neohlížejte se, jde za Vámi kůň!

Aktuality

2007-03-21T12:16:00.000+01:00

Jak již bylo psáno, a co je psáno, to je dáno. V disciplíně "tlama na jevišti" vede Marie Ludvíková. Na druhém místě by se umístil Marek Pospíchal s lascivním podklouznutím v představení Ž.S.I.A.H.V., kdyby ho včera nepředběhl Jiří Hájek ve Věci Makropulos. To by člověk nevěřil, jak snadno a rychle se ze dvou metrů s nohou číslo 45 [ano, Jiří je majitelem největších nohou z celého HaDivadla tzv. lodí] stane padesát cm nad zemí. V sále tomu bylo přítomno sto diváků. Smála jsem se jenom já. Otázka zní - kdo v nejbližší době sesadí Marii Wérich Ludvíkovou?
Pojďme dál. Luluaktuality: Včera v 9.00 ráno proběhla kostýmní zkouška. Nákresy, které můžete vidět v rubrice "Co se děje", jsou slabým odvarem skutečnosti. Proto vzkaz pro ženy stvořitelky a vrchní šičky Babku a paní Naďu: "Ach, jaká krása!"
A opět závěrem - Kdo z vás spatří Jakuba Žáčka, už mu k jeho 32. narozeninám neblahopřejte. Táhne mu na 33, tak ať se nedurdí!

Brno je zlatá loď!

2007-03-19T09:42:00.000+01:00

Páteční zkouška Lulu patřila především erotické žranici (jak je psáno v textu) a pořadu Divadlo žije. Všichni dostali, co chtěli.
Plodková a Daniel se neeroticky najedli a Arnošt Goldflam se dočkal odpovědí i ukázek několika scén. Jediný, kdo ostrouhal, byl režisér pořadu pan Šimák. Ve chvíli, kdy Goldflam s Porubjakem dělali rozhovor na posteli, jsem dle pana Šimáka měla hladit Arnošta, po té přejít na své kolegy, abychom vytvořili dokonalé křoví. Takový pocit trapnosti, studu a rozpaků jsem dlouho nezažila. Ulevilo se mi až tehdy, když pan Porubjak pronesl spásná slova: "Janka, nerobte to." Pane Porubjaku, moc Vám děkuji. To bych doma nevysvětlila.
Kde jsou ty časy, kdy ještě žila Anežka Mullerová? Sobotní večer náležel schizofrennímu Tomáši Matonohovi a jeho Café. Já přišla až po-o, ale zřejmě se Café vydařilo i bez mé maličkosti, protože Tomáš vykřikoval: "143! 143!" Byla jsem krapet zmatená a přemítala jsem, zda 143 korun coby honorář či 143 vykouřených cigaret. "143 diváků." Tomáš byl přešťastný. Ne nadarmo se říká Brno je zlatá loď!
A závěrem malé upozornění: Jakub Žáček oslavil své 32. narozeniny. Kdo z Vás ho spatří, popřejte mu. Dyť ten kluk na to čeká !

Ó JARO, Ó, JARO, Ó!

2007-03-16T12:26:00.000+01:00

Jak se zdá, jaro nám vlilo do žil novou krev. Všichni kolem jsou takoví noví a pěkní a milí...
Jaro je tu a s ním v HaDi mnoho změn.
Černoušek s Slovák zvolili krátký sestřih. Helča Baráthová se rozhodla vrátit ke své původní barvě. Málokdo ví, že je původně zrzka. A jelikož to bude pro Helču běh na dlouhou trať, je z ní zatím černozrzka. Nebo zrzočerno[u]ška?
Kamila Kalousová je pořád stejná, stejně krásná, stejně krásně vysmátá. A víte, že Kamila hrála ve skvostném filmu Postel? A že rty s chlupy v zubech na filmovém plakátu jsou právě její? A že tento plakát tenkrát získal Českého lva? Tak teď to víte a Kamile dodatečně blahopřejeme.
Marie Ludvíková neboli Moudrá klaunice vzala jaro hopem. Na posledním představení Žert, satira, ironie a hlubší význam nerespektovala pověstný rámeček a coby fortelný pubescentní čert přes něj hodila tlamu. Ale jakou! Nejenže nás přítomné málem "odprdla", ale dokonce si jako bonus z jeviště odnesla pravočelní bouli. Ještěže u toho byl přítomen režisér tohoto kusu Zdeněk Dušek. Díky Marušce poznal, čeho všeho jsme na jevišti schopni, jen abychom mu dokázali, že jeho představení je a bude neustále živé a plné překvapení. A to nemluvím o tom, že se v závěru Žertu opět slovně střetli Černoušek s Maršálkem a my to zase nedohráli. Zřejmě bude nutné pány v šatně rozsadit. Takže hoší, vod sebe! A já vodsaď!

LULU - střed [mého] vesmíru

2007-03-12T12:12:00.000+01:00

Ať se v HaDivadle děje, co se děje, ať se hraje, co se hraje, každý den patří Lulu. Za dobu zkoušení jsem již několikrát políbila Maja [slovenskou posilu z VŠMU], Miloše Černouška, Marka Daniela a Martina Dohnala. Během celé hry jsem rovněž "k dispozici" Janíku Sedalovi, Marku Pospíchalovi, Jirku Hájkovi a Kamile Kalousové. Jen Maruška Ludvíková a Miloš Maršálek ze mě nemají nic. Ale co není, může být. A já si každý den říkám, že je to normální.

Mimo toho všeho jsem Černouškovi uštědřila takovou ránu do hrudi, že jsem nám oboum způsobila šok [a Milošovi navíc ohnula brýle]. Milošku, nebylo to úmyslně, maximálně podvědomě.
Sedalovi jsem přilepila text, aby nebyl nešťastnej a vyznal se v něm. Už je zase šťastnej. A nejen z textu. Jeho byt se totiž rekonstruuje a Janík poprvé v životě bude mít klasické radiátory a jeho koupelna bude mít krásné moderní kachlíky, velkou vanu a zrcadlo. A když je Janík šťastnej, jsme šťastní všichni kolem. A já jsem šťastná, jak zdravě žiju - chodím do vegetariánské restaurace, piju kávu, kouřím a jím sladký všeho druhu.
A jako bonus jsem zjistila, že naše kostymérka Kača čekala kick-boxera (důležitý článek inscenace Lulu) a on se z něho vyklubal beat-boxer. Milá Kačo má, kick nebo beat, hlavně, že boxer!

Janablog podruhé a naposled

2007-03-11T11:49:00.000+01:00

Janablog podruhé a naposled: premiéra Vratných lahví. Paní Jana jede vstříc reflektorům a červenému koberci. Už se vidí na promenádě před Slovanským domem, jak mává na davy fanoušků a provolává: "Holau!" (protože umí anglicky).
Paní Jana jede a sní,
jede a sní a nejede.
Cestu jí zčista jasna zkřížil pan kamión, který se rozhodl položit se na lopatky přes všechny tři pruhy a zavřít dálnici na 6-8 hodin.
Představa paní Jany, že by se tak očekávaného večera neúčastnila, když utratila všechny svoje peníze za róbu, korále a tuntotáte, byla natolik absurdní, že jí dohnala k tomu, aby vlezla do osobního automobilu zn. Audi k dvěma cizím pánům, a s jistotou jí vlastní je přesvědčila, že do Prahy mohou pokračovat jedině s ní. Pan kamión byl totiž tak hodný, že nechal kousek dálnice průjezdný jen pro osobní vozidla. A z výrazu paní Jany bylo naprosto zřejmé, že pánům nic jiného nezbývá.
Premiéra filmu proběhla a paní Jana na ní byla. A dokonce by si ji i užila, kdyby míra stresu, který prožila, na ni nedolehla. Takže jaké ty lahve vlastně byly? No přeci vratné!
Děkuji moc a dobrou noc.

JANABLOG dnes, Vratné láhve zítra!

2007-03-06T15:06:00.001+01:00

Jsem si plně vědoma toho, že HaBlog je HaDivadla, tudíž by měl být o divadle. Ale jelikož nyní spadá pod moje vedení, ráda svého postavení využiju a zavedu tzv. JANABLOG. Alespoň pro dnešek. Pokud by se ovšem nenašel aspoň jeden z vás, komu by se to zamlouvalo...
Oč se jedná?
HaBlog aktualizuje HaDivadlo.
JanaBlog zaktualizuje mě.

A proč právě dnes? Protože zítra to bude tak aktuální, jak to jen aktuální být může. Protože zítra proběhne premiéra filmu Vratné láhve a já tam budu muset být velmi aktuální.
Proto dnes potřebuji vyřešit základní otázky:
1. Co na sebe?
2. Co s vlasy?
3. Jak předejít tomu, že se nepřeřeknu a z vratných lahví neudělám lahve vrtané?
4. Jak si nevsugerovat pocit, že upadnu?
5. Jak si poradit s tím, že mám dělat medvěda?

Dejte mi čas.
------?---!------"---" ________________________ [přemýšlím]

Čísla 1. a 2. nemám dosud ujasněné. Trojku vyřeším tak, že budu mlčet a jen se usmívat. Když proběhne čtyřka, tak proběhne. Aspoň budu zajímavá. A pětka? Zabručím a třeba se trefím do toho, co se po mě chtělo.
Ale jak to dopadne zítra přímo v místě dění, tedy 7.3. 2007? To se dozvíte v dalším JanaBlogu [pokud to aspoň jednoho či jednu z vás bude aktuálně zajímat].

Víkend očima paní Jany

2007-03-05T14:06:00.000+01:00

Sobota

Heslo dne: "Co oči nevidí, to srdce nebolí."
Měsíc mizel, pak se zase objevoval, ale mě to nijak nebolelo, protože jsem to neviděla. Ale co jsem viděla a co mě taky bolelo - PŘEDÁVÁNÍ CEN ČESKÉHO LVA.
Ceny se předaly, výherci se předvedli, ale pan Humor nedorazil. Jediní, kdo byli vtipní a trefní, byli Liška s Matonohou, protože mi konečně objasnili význam a hodnotu ceny Český lev. Takže až něco natočím, najdu si kamarády mezi akademiky a dostanu Lva. A až ho dostanu, stanu se také akademikem a dám svůj hlas svému kamarádovi, aby toho Lva taky měl a dobrých kamarádů akademiků bylo zas o jednoho víc.

Neděle
Heslo dne: "Nic nedělej, ale kontroluj ty, co něco dělají." [Kdo z vás toto přísloví nezná, nezoufejte! Já si ho vymyslela.]
Neděle patřila Smrti Huberta Perny a divadelnímu baru.
Hlediště bylo gastronomicky přeplněné. Přišli ti, co už před 12-ti lety byli svědky prvního uvedení této hry, a také ti, co ještě tenkrát nevěděli, co je HaDivadlo, kdo jsou Liška, Polášek, Daniel. Tedy Já. Sedla jsem si do druhé řady, abych to měla z druhé ruky.
Hubert Perna se obnovil a já byla z té obnovy úplně obnovená. Taky bych chtěla něco obnovovat.
Poláškovi jsem řekla, že ten všitý klín nebyl tak velkých rozměrů, jak se původně předpokládalo, Danielovi jsem sdělila, že v době mé nepřítomnosti z důvodu nemoci za mě bude hrát Lulu a Liškovi jsem špitla "---" - přeci jenom se tak dobře neznáme.
A co se týče toho našeho baru - ten se rozsvítil o novou lednici, rozšířil o několik lahví alkoholický i nealkoholických nápojů, naplnil několika druhy tatranek a fidorek. Z té přemíry sortimentu jsem byla jako omámená a trvalo by to jistě dlouho, kdyby mě nevytrhl fakt, že ten nadupaný bar spolkl všechny mé peníze a můj do té chvíle vcelku vydařený víkend zakončil slušným bolehlavem.

Březen - do útrob HaDivadla vlezen!

2007-03-02T16:10:00.000+01:00

Srdce HaDivadla je okupováno částečně bývalým triem HaDivadelního souboru, panem Liškou, Poláškem a panem Danielem. Přece jenom premiéra HUBERTA PERNY se blíží a je třeba plně využít jeviště, dokud to ještě jde.
Na první pohled se zdá, že vše klape tak, jak má. Žádné problémy se nevyskytují, pokud ovšem nezabrousíme do kostymérny, kde Kača s Klárkou pářou a vyšívají klíny do kostýmů hlavních představitelů. Přeci jen, 12 let je 12 let. A fyziognomie pánů se o něco změnily, což jistě nebude mít vliv na herecké výkony a pánové budou hrát jako za mlada.
O patro výš, v kanceláři pana inspicienta Miroslava Kumhaly (dle nejmenovaného tisku "Humhaly"), probíhaly textové úpravy za účasti zmiňovaného, dále pana režiséra Porubjaka a paní Jany. 2 proti 1. Naštěstí také dorazila paní Kamila, a to se svým psem Filousem, kterému se tak zalíbily režisérovi boty, že je během několika vteřin vyčistil do alabastrova. Po té se uvelebil pod stolem a naslouchal vzniklé rozepři.
Paní Jana s paní Kamilou totiž neveřily vlastním uším, že poslední závěrečná scéna Lulu, značně emotivní, "odehraje" se v zákulisí, tedy že neodehraje se vůbec. A to nemohly přenést přes srdce. Přeci jenom hrát vypjaté emoce na jevišti je snem každé herečky, která chce ukázat, co všechno se v ní skrývá. Bohužel to není snem pana režiséra. Debata skončila nerozhodně. Pokud by ovšem Jana nezapřemýšlela a nakonec režisérovi neoznámila, že má pravdu, jako vždycky (pan režisér). O chvíli později ovšem nezapomněla podotknout, že by nebylo špatné raději vyzkoušet obě verze. Co k tomu dodat... --- .

Rozhovor

2007-03-01T10:25:00.000+01:00

Cyril: Jano, jak se jmenuješ?

Jana: Jana.
Cyril: A dál?
Jana: Plodková.
C: Rozená?
J: Svobodná.
C: Tatínek se jmenoval Svobodný?
J: Ano, Plodek.
C: Jak se ti podařilo ulovit manžela se stejným příjmením?
J: Vzali jsme se.
C: Máš už chlapce?
J: Ano.
C: Jak se jmenuje?
J: Václav Libíček Neužil.
C: Má být některé z těch jmen v uvozovkách?
J: Ne, proč?
C: Ukula jsem tuhle dal do uvozovek.
J: Tak až to přijde, tak Václava taky dej do uvozovek.
C: Máte kde bydlet?
J: Ano, Pod vodopádem. (Jedná se o kutlošek za kostymérnou, kose stropený, tapetovaný vodopádem)
C: Vaříš mu?
J: Ano.
C: Denně?
J: Ne.
C: Co na to "Vašek"?
J: Souhlasí. Pod nátlakem.
C: Shledávám, že budu mít Vaška ještě radši. Co v Dejvickém divadle, vaří mu tam někdo?
J: Ano, "Kouťák" neboli Koutecký.
C: Komu z vás dvou dává přednost?
J: Mně.
C: Četla jsi, jak jsem tě chválil ve svém posledním bloku?
J: Ano. Co tě to napadlo?
C: Myslel jsem, že mě taky někdy pochválíš. Co myslíš, může dotyčný měsíc na www.hadi být každý jiný, tudíž psát třeba jen vážně, nebo má být každý povinen celý měsíc se pokoušet blbě vtipkovat jako ja?
J: (mlčí)
C: Jano, přál bych si stát na tvém místě, na tvém místě bych zaplnil celý měsíc samými pomlčkami, některé z nich v závorkách a uvozovkách. Tušíš žánr, ke kterému, jako každý, inklinuješ a který se asi časem provalí? Nebude třeba dívčí deníček nebo cyklus rozhovorů, kde otázky budeš klást ty nebo prostý zápis denních úkonů nebo ty pomlčky, tušíš ten žánr?
J: Ano.
C: A?
J: ----- "-".
C: Trváš na tom, že v rámci svého druhého vstupu mne opět poctíš, a to již deklarovaně, Tebou, naposled, tedy opět žádostí o rozhovor? (Jana skromně odpověděla "podle toho, jak budu šikovná", což jsem jí uzurpátorsko-diktátorsky chtěl zrušit, ale tímto se kaju "tož si to, děvčico, ...)
J: ... vyžer.

Mé začátky...

2007-02-28T23:31:00.000+01:00

Přečetla jsem si Drozdovy příspěvky. Jsem otřesena! Zítra si to snad dám v hlavě dohromady a s vědomím pudu sebezáchovy se do toho nějak pustím.

... o hodinu později ...

Potkala jsem Drozdu. Je mi špatně!

... po představení ...

Sedla jsem si s Drozdou ke stolu. Hlavně proto, abych z něho vytáhla strategii, jak psát. Budou to horké chvilky. Slíbil, že mi pomůže.

Profil Jany Plodkové

2007-02-28T22:58:00.000+01:00

členka hereckého souboru HaDivadla

Narozena 5.8. 1981 v Jičíně.
Studia: gymnázium
JAMU - činoherní herectví

Profil zprava

ŽIVOTOPIS:
Zájmové činnosti, neboli kroužky, kterými prošla v období dětského až pubertálního věku:

1. Cipísek - dětské sdružení, zaměřené všeobecně ( brzy ji vyhodili, pač nosila mančestráky, a ne tepláky)

2. Tenis - po roce odešla, pač ji maminka načapala ve fontáně a ne na tenise
3. Lidové tance - 5 let výletů a zájezdů - až do Německa
4. Společenské tance - 5 let závodně
5. Zpěv - 5 let v Lidušce
6. Kytara - 1 rok - umí 3 akordy a občas je i vybrnká
7. Dramatický kroužek
pod vedením Martina Zajíčka - role princezen, kovářů i čarodějnic
později: S-DIVADLO - dohromady 7 let
role - lid, Ghecca v Poprasku na laguně

Profil

Absolventské role na JAMU:

S vyloučením veřejnosti - Estelle
Zvíře - dcera
Choroby mládí - Marie
Smetení Antigony - Isméne

Divadlo Polárka:

Kdybych se ještě jednou narodil - Suzanne, Roberta

Divadlo Na Fidlovačce:

Černá komedie - Carol Melkettová
Paní S. v rozpacích - Kristýnka
Habaďůra - Sally Chessingtonová

HaDivadlo:

Ředitelská lóže
Yvonna, princezna burgundánská
Incident
Renata Kalenská, Lidové noviny
Ruská ruleta
Cult fiction I.
Madhouse I. - III.
Ignáciův vzestup
Věc Makropulos
SLONÍ MUŽ - Život a dobrodružství Josepha C. Merricka
ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM

Profil zleva

Post scriptum:

Děkuji mamince a tatínkovi, že mě nenutili studovat ekonomickou školu, děkuji své o 7 let starší sestře, že mě brávala na svá rendez-vous, děkuji Martinu Zajíčkovi, že mě odnaučil mňoukat, děkuji Nice Brettschneiderové za důvěru, Ivušce Pazderkové a Luboši P. Veselému děkuji za to, že jsou. Dále děkuji Verunce Lukavcový, že za mě vždycky jedla maso a Venouškovi Neužilovýmu děkuji úplně za vše.

Jana Plodková byla nominována na CENU SAZKY v kategorii nejlepší herec za roli Renaty Kalenské v inscenaci RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY.

Něco končí, něco začíná

2007-02-28T18:30:00.000+01:00

Tak máme první měsíc za sebou. První měsíc, kdy jsme se pokoušeli vychytávat drobnosti, obsah a vlastně i vzhled a detaily blogu. Pokusným "králíkem" se stal právě Cyril Drozda a ani jsme pořádně nevěděli, jak se svého úkolu, tedy rozjet tento komunikační fenomén, zhostí. A překvapil. Velice mile a tím vlastně nasadil dost vysokou laťku. A za to všechno, za jeho postřehy, humorné příběhy a věnovaný čas mu patří velký dík.
A jak již bylo v nadpise zmíněno, Cyril Drozda končí [tedy tak trochu], Janička Plodková začíná. Tak jí, prosím, držete palce, pěsti ... no prostě všechno, co jde.

A na závěr jeden vzkaz do Cyrila Drozdy - "Na případné komentáře a náměty se těším a milerád odpovím, takže pište, "mailujte" a vzkazujte."

Lépe pozdě než nikdy!

2007-02-27T23:10:00.000+01:00

Nadpis souvisí s informací, již jsem se právě dozvěděl, že totiž, co nevím, protože jsem ještě své stránky na www nikdy nenavštívil, mé vstupy opatřovala redakce nadpisy. Tímto se za ně omlouvám a poslední nadpis jsem uchvátil do svých rukou.

Vrcholnou událostí dnešního dne a celého února je to, že dostříhávám svůj poslední centimetr a těším se na volné chvíle v dalších měsících zbavené krušné povinnosti vymýšlet furt frky sem. Učiním ještě vyjímečný návrat v prvních dnech březnových, formou nějakého post scripta. Zreplikuju vaše čtenářské vstupy, neboť si je teprve přečtu.

Testament, věru že ne villonovský

Dosud nevím, kdo bude mým bezprostředním následovníkem. Bylo by však chybou se domnívat, že ze svých, pravděpodobně mladší kolegové, si chci někoho předcházet nebo předstírat, že v našem souboru vládne idylka a že bych se bál si to s někým rozházet. Zároveň, nechť je to bráno jako varování, že mám drápky a zoubky a hodlám se případně bránit.
Tedy, vzato od dámské šatny. Jana Plodková je asociálně štíhlá. Helenka Barath není rustikální, takže se do našeho souboru vůbec nehodí. Maruna se umí rvát a myslí si, že by si možná mohla i dovolovat, ale ať má na paměti, že co mi nedal pán Bůh na rváčských schopnostech, vynahradil mi na lsti a úskočnosti [nepřátelé by možná použili jiných termínů]. Kamila Kalousová, aby si někde herecky zahostovala, je ochotná jezdit třeba až do Prahy [k Brzobohatému!].
Šatna kandrdasů: Marek Pospíchal je vysoký. Jirka Hájek je rovněž vysoký a navíc je nejmladší. Kuba Žáček sice není vysoký, je furt ale větší než já a tváří se pořád jako neviňátko. Roman Slovák je už tak starý, že si pojmenování kandrdas ani nezaslouží. Navíc k nám přišel z Provázku a ostentativně zneužívá svou profesní techniku, někdy pod pláštíkem předstírané přirozenosti.
Geriatrická šatna: Stran Miloše Maršálka škoda plýtvat slovy, stačí, že ani na konci dnešního Žertu jsem se nedokázal ovládnout a musel jsem veřejně zpranýřovat imanentní nehoráznosti jeho fungování. Sedal je tak nesnesitelný, že mu museli u nás zřídit separované pod-divadlo ["Studio HaDivadla", na schodech, a nepochybuji, že se bude jednat o pod-divadlo i ve smyslu úrovně].
Miroslav "Ukul" Kumhala: střety zájmů, nepotismus (kdo neví co to je, doporučuji kupř. heslo Nicolaje Ceaucescu). Nejenže hraje, ale z titulu inspicientství přitom buzeruje nás. Jeho paní, vedoucí kostymérny a jinak ušlechtilá Kateřina Kumhalová, ho protěžuje - nejlépe oblečenou figurou je vždy Ukul, byť hraje i ten nejmenší štěk.
Druhá, kostymérka, slečna Klárka Pavelčíková, je zcela v jejich vleku a její pejsek Kosmik (dogy, asi 70 kg) má osypky či jakou alergii údajně ze stravy, ale myslím, že to je z toho, jak jsou oba zastrašeni. Chudáček smí jen nealergické granule, tak dopadneme časem všichni.
Zbývám já, ale o sobě nemohu napsat nic, protože se stydím psát o sobě hezky.
P.S.: Právě jsem se dověděl, že následovníci mi bude Jana Plodková. Z této volby mám velkou radost. Je to jedna z nejlepších hereček, jaké kdy v Brně hrály a navíc je ideálně štíhlá.

Když za zdravím, tak do přírody

2007-02-26T22:32:00.000+01:00

O víkendu jsem se tak akorát dovylízávával z ran a šrámů utrpěných v Praze, jinak nic. Snad kromě toho, že jsem se nachladil na výletě s rodinou, v lese, v zimě.
V pondělí ráno mne vzbudil zoufalý telefonát Zdeňka Duška, režiséra Žertu. Jeho kolegyně, dramaturgyně z jednoho mimopražského divadla, která navštívila předchozí Žert [viz úterý 20.2.], v dopise mu napsala a stěžovala si mimo jiné na můj herecký výkon. V zoufalství a bezradnosti ho nenapadlo nic jiného než po této psychologické přípravě mi to psaní přeposlat. Souhlasím se všemi jejími výhradami.

Spočinutí u Slavátora

2007-02-23T22:39:00.000+01:00

Již druhým dnem se marně vzpamatovávám z akcí v Praze. Měl jsem záměr potěšit Vás několika škodolibůstkami ze strany osudu, jimiž jsem byl průběžně za své aktivity právem trestán, ale s úlevou z dokončeného martýria se taky tak nějak vykouřily z hlavy. A abych nezapomněl, je zde taky furt ten Alzheimer.
Tak aspoň jedna přeživší, z pondělní zkoušky v kryptě u Salvátora, s režisérem Rutem a paní Postlerovou: Přemysl Rut: „Cyrile, neříkej tu větu jako černokněžník!“ Šlo o repliku v roli mediálního magnáta… Nic moc, ale doufal jsem, že Vás to alespoň trošičku pobaví, tak, jako mne, starého otrlce, to ani trošičku neznepokojilo…

Večer cesta žlutým Agencym do Brna, kde v úterý zkouška na Lulu a večer Žert, inscenace toť. Závěrečnou odbourávačku jsem asi sehrál nějak podměrečně – diváci se mě skoro nebáli a když jsem v hysterickém afektu přešel do hlediště, jedna divačka, a mladá to byla divačka, mi dokonce nabídla místo… Už aby se mi to dělo i v městské dopravě.
Ve středu ráno do Prahy, odpoledne v sakristii Salvátora poprvé zkouška v plné sestavě: Postlerová, Rut jr., Rychlík a, stydím se furt se prosazovat, já. Klávesy pan Hugo a flétna pan Stivín: tehdy jsem se toho dne poprvé rozklepal, bohužel naposled zdaleka ne zdaleka.

Po zkoušce jsem si usurpoval kout v kryptě (vytápěné!), znectiv naskládané sametové liturgické bůhvíco, jež jsem, možná rouhačsky, zneužil namísto pohovky a hodinku si královsky (nebo církevněknížecky?) zdříml, přičemž nerušený spánek trval nejméně božské čtvrthodinky. Vytrhla mne nic netušící dvojice kleriků, ana se chystala zchystávat předpostní pohoštění v sakristii (až bude po nás a po mši v kostele). Vyděsili se upřímně, nebo přinejmenším prošli něčím jako intenzívní rychlé rozpaky. Udělili jsme si rychle vzájemné imprimatur k pokračování v činnostech. Mou verzi pohovky taktně nepoznámkovali, snad ani v pohledech. My věřící (i špatní, jako já) nemáme utkvívat modlářsky na vnějších znacích, jak stojí v Desateru: alespoň já jsem si tento teologický rozklad provedl.

V sakristii je scénografický problém: barokní oltář. Ideově jej u Rutů vyřešili zásluhou „naší Madly“ = dcera: hra se děje ve snobské domácnosti, použije se tedy jako součást nevkusných sbírek, vedle veteše i -teše různých druhů: tudíž byl zaskládán v dané intenci s plným nasazením. Dorazivší Páter Halík (rozklepal jsem se), po odeznění šoku konstatoval, že se necítí mocen zodpovídat (pozor, vše půjde do televize) nevyhnutelných 400 písemných invektiv ze strany pohoršené věřící veřejnosti. Problém oltáře tudíž byl vyřešen tím, že přestal být za takový pokládán.
Pak začali pouštět lidi, tak jsem se zase klepal: otrlý Rychlík mi vedle jiných koryfejů hlásil Radovana Lukavského a Libušku Šafránkovou. Lukavského jsem vnímal, Libušku ne a ne zahlédnout, ale je možné, že když mne uviděla, odešla.
Schylovalo se k začátku a klepal jsem se, jako když jsem v roce 75 musel recitovat v Prostějově před zasednutým plénem OV KSČ.
Pořad samotný šel v ČT 2, možná to má někdo na videu.

Na samotnou popeleční bohoslužbu jsem jako špatný křesťan nešel, protože jsem šel na poslední autobus. A cestou se nepostně nacpal, byť i jen postním smažákem. Když jsem dojídal, pravděpodobně v sakristii začínalo to pohoštění, dosvědčuji opravdu postní: jen pečivo a víno, ne moc: vím to, spal jsem vedle toho.

Poslední žlutý Agency byl obsazen, tudíž jsem jel: arogantním slovenským autobusem, sleduje buranský český film, se zastávkou na asociální moravské benzínce. Zastávka trvala půlhodinu, a to, jedinou z toho všeho, dobrou.

V pátek Lulu: promítání filmu Pandořina skříňka: na téma Lulu Pabst 1928, německý expresionismus. Po té Praze se mi to nějak moc nehrne do pera, snad se něco zúročí ještě v pondělí, tedy v pamětech, těchto.

Dé Vám Pámbu pěkné víkend. Buďtež Vám posty lehké.

P. S. S deníkem to mám za 5! Stříhám a těším se a lituji březnového následníka.

S láhví v Ládví

2007-02-20T16:11:00.000+01:00

Vrátil jsem se na jediný den z Prahy, kde kafkovskými mechanizmy se daří a nedaří schystávat nazkoušení takzvaného hereckého popelce na zítra u Salvatora. Paní režisérka Kofránková onemocněla chřipkou aniž bych ji tudíž jedinkrát v životě mohl zahlédnout. Otěže převzal, jejími slovy charakterizován, „pozvolna se uzdravující“ Přemysl Rut. Poprvé se všichni uvidíme až na place zítra. Kolegové z Brna furt něco dělají, a v Praze jsou všichni furt nějak nemocní. Podrobněji – mohl by to být obsáhlejší humor, snad vybyde čas ve čtvrtek.

Abych, co by zchoulostivělý stařec, byl jakž takž ve formě, protože v neděli jsme k tomu všemu hráli s HaDivadlem ve Švandově divadle Ruskou ruletu, dopřál jsem si nocleh u přátel v paneláku v Ládví (s láhví). S ještě starším vrstevníkem jsme nadávali, jak je ten svět teď počítačově a internetově a překomplikovaně přehlcen. On mi líčil, jak tisíce grafomanů veřejně realizují své verbální průjmy. Že kupříkladu jen na českém webu existuje snad na sedm set stránek patřících jednotlivým pejskům. Dočteme se tam, jak měla Fifinka průjem, a že Boreček se dneska ráno vyčůral v balkoně na zábradlí. Pochlubil jsem se, že v současné době pracuji ve stejném oboru na www stránkách blogu HaDivadla. Přítel to ohleduplně zamluvil, ale už mě pak nepouštěl na balkón. V Praze, v šatně Švandova divadla, jsme se posmívali navštívivšímu nás kolegovi Luboši Veselému (je tam v plném angažmá!) a smlsávali jsme si na něm, když v pátek večer na ČT2 se, vedle jiných korifejů, objevil v dehonestujícím sestřihu z Nedělních chvilek poezie oficiální estrády k Vítěznému únoru, a tak podobně. Korifejové nebo spíše kalibry typu Jiřina Švorcová, Luděk Munzar, Alfred Strejček. Sám o sobě působil hezky a ta věc si politicky sama o sobě nezadávala. Báseň – vnitřní monolog startujícího kosmonauta, byl v tomto ohledu téměř neutrální, ale i tak se třesu, aby se Brněnská televize nepokusila dohánět a nepustila některou z mých NCHP (Nedělních chvilek poezie, pro nepamětníky).

Alzheimer v šatně

2007-02-16T08:21:00.000+01:00

Opět zkouška s p. Porubjakem = Lulu. Poprvé scény zpaměti. Miloš Maršálek, kterého urážím (v Žertu, v roli) stran Alzheimera, mne stíhal tajemnými hledy mstivého zadostiučinění. Že bych byl tak přesvědčivý? (v Žertu, vůči němu…) Budu si muset do příště vymyslet nějaké nové urážky.
Pan Porubjak byl velkorysý – nejen se nehněval, dokonce mne až i utěšoval, jakou jsem v něm vzbuzoval lítost…
Jana Plodková v roli Lulu seděla na Milošovi coby mrtvole svého přestárlého chotě s tak nelíčenou neúčastí, že jsem se rozhodl, pevně, případný příští sňatek s nějakou mladicí nerealizovat. Musím jí ještě poděkovat (jestli nezapomenu, pane profesore A.).
Společně s panem Porubjakem jsme zformulovali gestickou diagnózu německého expresionismu: jedno slovo s jedním ksichtem. Uvidíte v Lulu.

Slovenské reminiscence

2007-02-15T08:15:00.000+01:00

Poprvé na zkoušce Lulu s Majo Chalánym. Po zavedení výslechu doznal, že studuje posledním rokem VŠMU v Bratislavě. Během dalšího výslechu jsem seznal, že z mých bývalých možných známých v tomto institutu jsou logicky všichni již dávno mimo. V ročnících studentských jsem se neodvážil pátrat, vystříhal jsem se nevyhnutelného posměchu. Vytčena za všemi závorkami nezklamává jediná Zuzka Krónerová, kterou jsem na místě důrazně nechal pozdravovat.
V naší geriatrické šatně se mlsně olizováváme při vzpomínce na ni: ráda funduje vzájemná setkávání vlastnoruční zelňačkou, ba až i haluškami. Zelňačka naposled před rokem v SND-Nová scéna: mňňňňňňňaaam… Při těch haluškách , přepředloni, též fľaša bošáckej – pro neznalé: slivovice dražší než J.W. Red Label, a chutná nejmíň jako Black Label… Stran pohostinnosti vůči Z. K. nám obávám se hrozí doživotní dlužnictví. Nezapomenu se zeptat Maja, zda takto deptá (blahem) i své studenty? („Koľko tanierov ste zvládli zjesť, pán student? Tri? Ďakujem, píšem vám zápočet…“)

Mimobrněnská oslovení

2007-02-13T10:15:00.001+01:00

Pak, že není nic na astrologii! Přinejmenším v časovém nakumulování příležitostí apod.: půl roku nic a teď naráz dvě rozhlasová, resp. „rozhlasová“ nabídnutí, a obě mimo Brno: byv osloven rozhlasem Olomouc, nemohu tam, kvůli zkoušce v HaDi, ve čtvrtek natáčet (chystané představení Lulu, zkouší pan Porubjak – je hodný, ale otravovat jsem ho nechtěl – je to splánováno dosti svízelně).

Vzápětí osloven z Prahy, mám působit v „televizní rozhlasové hře“ na ČT. V pamfletózní analogii půjde o roli ekvivalentu Vlad. Železného. Trošku odčiním svou občasnou prostituci na Nově (v občasně reprízovaném Dědictví pomáhám prodávat reklamované šmejdy) i nedávnou jednorázovou na Primě (jak jsem si, veden pošetile nutkáním zazkoumat si v oboru plus vidinou bezpracného zisku, smočil štěkem v seriálu Letiště).

Prostitutní souvislosti vlastní České televizi asi vytrestám nezamýšlenými pochybnostmi svého výkonu.

Café, Graham a jeho tyčinky

2007-02-08T13:51:00.000+01:00

Včerejší Café skončilo úspěchem, jelikož se ukázalo, že v rámci rautu, který jsem rafinovaně nechal uspořádat, na mne zbyly téměř všechny chleby namazané sádlem. Přítomné grahamovy tyčinky schystané kvůli skladateli Grahamovi, zůstaly Grahamem úplně nedotčeny. Dopolední zkouška na Café se změnila v několikahodinovou pětinásobnou generálku, z toho čtyřikrát vyžádanou samotnými techniky. Osvětlovač, zvukař i jevištní mistr působili tak uvědoměle, jak jsem snad ještě u divadla nezažil. Při nejbližším distribuování svatozáří budu žádat po jedné pro Hanáka, Kubačáka a Karlase. Myslel jsem, že se bude jednat o jediný můj a v životě první inscenátorský počin, kdy mne nikdo ze zúčastněných nenapadne, že chci věci blbé, nemožné a nehorázné, dokud se neukázalo, že vlaječky jimiž jsem se chystal ozdobit vchody do pasáže a do divadla se stanou příčinou roztřžky divadla s pronajímatelem. Ředitel chystá se uříznout mi hlavu. Čtěte mé řádky, dokud je má kdo psát.

Opět ten Porubjak

2007-02-05T17:16:00.000+01:00

Od rána jsem se obával, že zas budu muset být vtipný a něco vymýšlet („Kdo nemá co říci, vtipkuje“). Život sám mne zaskočil: úvodní čtená zkouška na Wedekindovu Lulu a v našem divadle první režírující (někdejší) vícepremiér pan Martin Porubjak z Bratislavy. V HaDivadle nekonečně ctěný od prvního setkání na nějakém amatérském festivalu (tudíž v nejlepší společnosti), na Slovensku v 70. letech, kde HaDivadlo hrálo Ondráše a pan Porubjak byl v porotě.

Josef Kovalčuk, dramaturg, dlouho (mezi námi prostými herci) sbíral odvahu, že je strašně potřeba seznámit se s Porubjakem, že nemělo by se to prošvihnout a jestli si myslíme, že by se toho mohl odvážit... Odvážil se.

Při - přítomná pozdější zlopověstná vedoucí odboru kultury ONV Prostějov, jistá Dolívková, Hrózová (později provdaná za stranického tajemníka) se pohoršeně po Porubjakovi ohlédla s průpovědí: „Tahle zarostlá opice?“ ...

A čím mne ten život zaskočil: epochálním rozmachem scénografa Rusína máme být, spolu s ještě starším kolegou Maršálkem, ponořeni nazí v láku v obřích zkumavkách, posmrtně, po zbytek inscenace, a vystaveni...

Přiďte raději na to Café pozítří.

Trocha té divadelní radosti

2007-02-02T22:34:00.000+01:00

Dnes na představení mi udělal radost kolega Vašek Neužil tím, jak přirozeně se v hledišti smál mým vtipům, bohužel jen do chvíle, než jsem zjistil, že nejde o běžného diváka. Udělala mi také radost Kateřina Kumhalová, nejen rolí mé manželky jak se mne zastává před celým světem, ale také ve své pozici zasloužilé kostymérky tím, že mi nehodila na hlavu mé děravé použité ponožky ze středeční Ruské rulety, které jsem jí podle zanechal a odkráčel domů v čistých divadelních. Původně jsem se nechtěl této zproněvěry dopustit a to ani po poradě s kolegou Maršálkem, který mne k tomu téměř naváděl tím, že poukazoval i sám na sebe jako na občasný příklad. Rozhodl jsem se, že budu ušlechtilým, ale zradila mne má vratká stařecká paměť.
Loučím se oblíbeným pozdravem: Dostavte se ve středu na úvodní Café cyklu "Staří HaDi".

Pracovní nasazení, Vlasta Burian a jiné záležitosti

2007-01-29T22:22:00.000+01:00

Pan Porubjak začne zkoušet nový kus až v pondělí. Tudíž vybaven úkoly pouze pro doma, v dobré vůli promrskati si paměť přetíženou různými zbytečnými divadelními texty, stíhaje až večerní představení, přivstal jsem si a posnídav, byl jsem již ve 14 hodin v plném pracovním zápřahu. Úsilí se úročilo, publikum [Ignácius] bylo mimořádně příznivě laděné. A jedna z divaček se smála tak hodně, že jsem se marně pokusil ziniciovat uvaděčstvo, aby ji rychle zjistilo, lapilo a používalo častěji [zvaní ...]. Takto získal svou bývalou manželku i Vlasta Burian. Bohužel, uvaděčstvo se nedalo zblbnout, což je dobře, protože já jednu manželku již mám a navíc se dotyčná dáma [stejně jako zbytek hlediště] nesmála mně.
Dámo, čtete-li, přijďte na Ruskou ruletu ve středu. A všichni přijďte na Café Nevíme o bílé příští středu 7.2. 2007, kde se pokusím zregenerovat fosilní pozůstatky nejstaršího členstva z prvních let HaDi ["Staří HaDi" - ?].

Nedělní zápisek po Ignáciově vzestupu

2007-01-28T22:12:00.000+01:00

Dneska jsme hráli představení Ignáciův vzestup. Kolega Marek Daniel provedl nevídaný projev divadelní nezištnosti, když nabídl repetici svého komediálního výstupu, an zabíjí na několikrát mrtvou myš, kolegyni Janě Plodkové v roli senilní slečny Trixie. Zlomyslně jsem sledoval, jak v Janině podání tato reperice fungovala úžasně, oproti repetici původní. Se sebou jsem dnes spokojený v tom smyslu, že se mi podařilo nezapomenout ni jedinou narážku, ni jediný nástup.
Umělecký šéf Luboš Balák, přítomný svému vlastnímu představení, se tvářil spokojeně.
Jinak je neděle, takže se vlastně nic neděje. Je neděle, tudíž není o čem mluvit. Doufejme, že se to během zítřka změní a dožene.

A oblíbená věta z mé dnešní role Levyho [toho od kalhot]: Připovzbuďte své kosterní pozůstatky!

Jak jsem si pořídil novou čepici

2007-01-25T21:59:00.000+01:00

Slíbenou čepici jsem si koupil. Takže se můžete cítit saturováni. Stála 340 korun, jednalo se o velmi výhodnou koupi, protože prodavačky mi sdělily, že se vyváží až do Německa.

V obchodě na Minoritské, který jsem našel cestou při hledání přestěhovaného obchodu z Orlí, jsem zmiňovanou čepici zakoupil [viz foto]. Čepicovou záležitostí se naplnily mé dávné teze ... že fenomén HaDivadla je mi neskonale příznivější než fenomén Provázku, protože předchozí čepici jsem ztratil den předtím právě na zájezdu s Provázkem ve Zlíně s inscenací Revizor.

Nepochybuji o tom, že kdybych šel z Provázku, obchod na Minoritské bych nenašel. Pravda potvrzena axiomaticky a to několikrát.
Čtenářům dovoluji, aby mne na základě této čepice poznali, protože nemám rád, jsem-li poznávám pouze podle výkonu v divadle.
Kvůli sněhové hrůze se ze tří představení Věci Makropulos [po jednom večeru v úterý a středečním dopoledním a večerním] se hrálo jen to dopolední pro školy a i tam dorazila pouze polovina žactva, protože školáci z Klobouk taky zapadli. Lítost Vaška Neužila, který kvůli jedinému představení musel dorazit z Prazy a to čekal asi 5 hodin v autobuse na dálnici, se dala pochopit.
Dnes jsme hráli Lidovky a v šatnách jsme si velmi pochvalovali publikum, které bylo natolik příznivé a vstřícné, že by mu jistě stačil i nějaký slabší kus.
Další úchylnosti z šaten v neděli po Ignáciovi.

Zmizel ... utekl? Ne! Zapomněl. Tak zítra!

2007-01-23T21:37:00.000+01:00

Asi jste si všimli, že dnes nám bylo shůry naděleno celkem velké množství sněhových vloček. A ačkoliv meteorologové varovali před dnešní možnou sněhovou kalamitou, silničáře to přesto zaskočilo nepřipravené. Dálnice D1 mezi Prahou a Brnem byla téměř neprůjezdná a v ní uvězněni dva herci - Luboš P. Veselý a Václav Neužil. Oba potřební pro odehrání představení Věc Makropulos. Cyril Drozda v něm hraje také. Byli jsme domluveni, že po skončení představení si sedneme ke kofole a povykládáme si o jeho prvním zážitku. Věci se zkomplikovaly, změnily a Cyril na naše setkání zapomněl a odešel. Takže se těšte na čtvrtek. Dozvíte se o tom, jak si Cyril kupoval zimní čepici.

Vaše HaDivadlo

Profil Cyrila Drozdy

2007-01-23T18:34:00.000+01:00

člen hereckého souboru HaDivadla

Narozen 8. 5. 1954 Kroměříž (naproti blázince)
Brněnská konzervatoř (absolvoval 1972)
jedna sezóna v Českém Těšíně
1975 HaDivadlo

Divadelní role:

B. Hrabal - Na hrázi věčnosti na motivy A. Bloka J. Mahena - Ekkykléma (r. S. Vála)
A. Goldflam - Útržky z nedokončeného románu (r. A. Goldflam)
kol. HaDivadla - Guma (r. A. Goldflam)
A. Goldflam - Písek (r. A. Goldflam)
S. Mráz - Silná v zoologii (r. J. A. Pitínský)
L. Klíma - Lidská tragikomedie (r. A. Goldflam)
J. Roth, M. Dohnal - Jób (r. J. A. Pitínský)
V. Jerofejev - Moskva - Petuški (r. J. Pokorný)
Sofoklés - Král Oidipús (r. J. A. Pitínský)
P. Dexter - Deadwood (r. J. A. Pitínský)
A. P. Čechov - Tři sestry (r. S. Fedotov)
M. von Mayenburg - Tvář v ohni (r. J. Pokorný)

Televizní a filmové role:

Iná láska (r. D. Trančík)
Zvláštní bytosti (r. F. Fenič)
Dědictví, aneb .... (r. V. Chytilová)
Divoké včely (r. B. Sláma)
Kombajn
Mistři
Štestí

Post skriptum:

Zhruba do roku 1985 hrál v HaDivadle všechny mrtvoly. Do roku 1992 působil pod pseudonymem Miloš Černoušek.

V HaDivadle hraje v představeních:

SMLOUVA
LIDSKÁ TRAGIKOMEDIE
RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY
RUSKÁ RULETA
CULT FICTION I. - DÉMON ALKOHOL
SILVESTR 2574
IGNÁCIŮV VZESTUP
VĚC MAKROPULOS
ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM

Spouštíme blog

2007-01-23T17:15:00.000+01:00

Vážení diváci a čtenáři,

dovolte nám představit náš [HaDi]divadelní blog, kde se bude každý měsíc představovat jeden člen/ka našeho souboru a průběžně se bude s vámi dělit o své zážitky, pocity a dojmy. Jako první se svého úkolu odvážně chopil Cyril Drozda. Věříme a doufáme, že vás jeho každodenní příhody zaujmou a pobaví.
Oceníme, když s námi budete mít ze začátku trpělivost, protože teprve začínáme.

Vaše HaDivadlo