S láhví v Ládví

Vrátil jsem se na jediný den z Prahy, kde kafkovskými mechanizmy se daří a nedaří schystávat nazkoušení takzvaného hereckého popelce na zítra u Salvatora. Paní režisérka Kofránková onemocněla chřipkou aniž bych ji tudíž jedinkrát v životě mohl zahlédnout. Otěže převzal, jejími slovy charakterizován, „pozvolna se uzdravující“ Přemysl Rut. Poprvé se všichni uvidíme až na place zítra. Kolegové z Brna furt něco dělají, a v Praze jsou všichni furt nějak nemocní. Podrobněji – mohl by to být obsáhlejší humor, snad vybyde čas ve čtvrtek.

Abych, co by zchoulostivělý stařec, byl jakž takž ve formě, protože v neděli jsme k tomu všemu hráli s HaDivadlem ve Švandově divadle Ruskou ruletu, dopřál jsem si nocleh u přátel v paneláku v Ládví (s láhví). S ještě starším vrstevníkem jsme nadávali, jak je ten svět teď počítačově a internetově a překomplikovaně přehlcen. On mi líčil, jak tisíce grafomanů veřejně realizují své verbální průjmy. Že kupříkladu jen na českém webu existuje snad na sedm set stránek patřících jednotlivým pejskům. Dočteme se tam, jak měla Fifinka průjem, a že Boreček se dneska ráno vyčůral v balkoně na zábradlí. Pochlubil jsem se, že v současné době pracuji ve stejném oboru na www stránkách blogu HaDivadla. Přítel to ohleduplně zamluvil, ale už mě pak nepouštěl na balkón. V Praze, v šatně Švandova divadla, jsme se posmívali navštívivšímu nás kolegovi Luboši Veselému (je tam v plném angažmá!) a smlsávali jsme si na něm, když v pátek večer na ČT2 se, vedle jiných korifejů, objevil v dehonestujícím sestřihu z Nedělních chvilek poezie oficiální estrády k Vítěznému únoru, a tak podobně. Korifejové nebo spíše kalibry typu Jiřina Švorcová, Luděk Munzar, Alfred Strejček. Sám o sobě působil hezky a ta věc si politicky sama o sobě nezadávala. Báseň – vnitřní monolog startujícího kosmonauta, byl v tomto ohledu téměř neutrální, ale i tak se třesu, aby se Brněnská televize nepokusila dohánět a nepustila některou z mých NCHP (Nedělních chvilek poezie, pro nepamětníky).