pátek 2. února 2007

Trocha té divadelní radosti

Dnes na představení mi udělal radost kolega Vašek Neužil tím, jak přirozeně se v hledišti smál mým vtipům, bohužel jen do chvíle, než jsem zjistil, že nejde o běžného diváka. Udělala mi také radost Kateřina Kumhalová, nejen rolí mé manželky jak se mne zastává před celým světem, ale také ve své pozici zasloužilé kostymérky tím, že mi nehodila na hlavu mé děravé použité ponožky ze středeční Ruské rulety, které jsem jí podle zanechal a odkráčel domů v čistých divadelních. Původně jsem se nechtěl této zproněvěry dopustit a to ani po poradě s kolegou Maršálkem, který mne k tomu téměř naváděl tím, že poukazoval i sám na sebe jako na občasný příklad. Rozhodl jsem se, že budu ušlechtilým, ale zradila mne má vratká stařecká paměť.
Loučím se oblíbeným pozdravem: Dostavte se ve středu na úvodní Café cyklu "Staří HaDi".

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Musím říci, že "Trocha té divadelní radosti" spolu s "jak jsem si pořídil čepici" patří k mnou nejoblíbenějším z vašich příspěvků. Také činím rozhodnutí, že budu chodit častěji na HaDy.