Opět ten Porubjak

Od rána jsem se obával, že zas budu muset být vtipný a něco vymýšlet („Kdo nemá co říci, vtipkuje“). Život sám mne zaskočil: úvodní čtená zkouška na Wedekindovu Lulu a v našem divadle první režírující (někdejší) vícepremiér pan Martin Porubjak z Bratislavy. V HaDivadle nekonečně ctěný od prvního setkání na nějakém amatérském festivalu (tudíž v nejlepší společnosti), na Slovensku v 70. letech, kde HaDivadlo hrálo Ondráše a pan Porubjak byl v porotě.

Josef Kovalčuk, dramaturg, dlouho (mezi námi prostými herci) sbíral odvahu, že je strašně potřeba seznámit se s Porubjakem, že nemělo by se to prošvihnout a jestli si myslíme, že by se toho mohl odvážit... Odvážil se.

Při - přítomná pozdější zlopověstná vedoucí odboru kultury ONV Prostějov, jistá Dolívková, Hrózová (později provdaná za stranického tajemníka) se pohoršeně po Porubjakovi ohlédla s průpovědí: „Tahle zarostlá opice?“ ...

A čím mne ten život zaskočil: epochálním rozmachem scénografa Rusína máme být, spolu s ještě starším kolegou Maršálkem, ponořeni nazí v láku v obřích zkumavkách, posmrtně, po zbytek inscenace, a vystaveni...

Přiďte raději na to Café pozítří.