pátek 2. listopadu 2007

Svátek mrtvých (Dušičky)

Ještě nedávno bylo doma ticho, pak mě v tom tichu bylo trochu smutno, a tak přišla na řadu vážná hudba. Pak rozhlasová četba. Tu miluji, vrací mě do dětství. Vzpomínky z pod stolu, čtení na pokračování.. Například „Zvony smrti“, „Hvízdavý Dan“...
Poslouchám... byt je malý s útulnou kuchyní. Z maminky jsem viděla jen nohy a cítila vůni připravované večeře. Byly jsem klidná a velice šťastná. Maminku jsem milovala. Stálá touha ji něčím překvapovat, pohlazení a pochvala, to byl můj cíl. Naprosté štěstí! Vzpomínám jak statečně četla nad rakví svého otce (mého dědečka) jím tak milovaného Skácela. A pak nebyla. Jsou věci, které se staly včera a já o nich dnes už nic nevím, a jsou věci, které odfoukl vítr spěchu a starostí, přešly roky a najednou jakoby se včera staly. Jenom hvězdy toho filmu už tady nejsou.
Je to jen malá chvilka co mě osud poslal do jiné kuchyně, té divadelní. Pračka tiše pere, čerstvě uvařená káva voní, je narváno.
Jana, Marek, Jiří, Petr, Marian, Roman, Kamila, Marie, Cyril, Miloš, Luboš, Jano, Helenka, Klára. Šicí stroj, žehlička, a všudy přítomná Kateřina co všemu dává řád, řád, který mi tolik chybí. Cítím se v bezpečí. A mám-li smutek na duši... Ukul všechno vyřeší.
Starý mrav káže... O památkách se veselit... !!! A tak pryč s malověrností, mám ráda tu novou HaDí kuchyňku... A rádio? Poslouchám rockový podzim.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Simonko, a já mám ráda tebe.
Tvoje věrná fanynka z Jirky Knihy, jak hledal partnera.

Zuzana Romanova

Anonymní řekl(a)...

Milá Simono Peková, děkuji ji Vám za krásný zážitek z Vaší poslední hry (Doma u Hitlerů) Váš výstup s Janou Plodkovou je úžasný divadelní zážitek! Držím Vám v novém divadle pěsti! Kamila Černá