Opět zkouška s p. Porubjakem = Lulu. Poprvé scény zpaměti. Miloš Maršálek, kterého urážím (v Žertu, v roli) stran Alzheimera, mne stíhal tajemnými hledy mstivého zadostiučinění. Že bych byl tak přesvědčivý? (v Žertu, vůči němu…) Budu si muset do příště vymyslet nějaké nové urážky.
Pan Porubjak byl velkorysý – nejen se nehněval, dokonce mne až i utěšoval, jakou jsem v něm vzbuzoval lítost…
Jana Plodková v roli Lulu seděla na Milošovi coby mrtvole svého přestárlého chotě s tak nelíčenou neúčastí, že jsem se rozhodl, pevně, případný příští sňatek s nějakou mladicí nerealizovat. Musím jí ještě poděkovat (jestli nezapomenu, pane profesore A.).
Společně s panem Porubjakem jsme zformulovali gestickou diagnózu německého expresionismu: jedno slovo s jedním ksichtem. Uvidíte v Lulu.
Pan Porubjak byl velkorysý – nejen se nehněval, dokonce mne až i utěšoval, jakou jsem v něm vzbuzoval lítost…
Jana Plodková v roli Lulu seděla na Milošovi coby mrtvole svého přestárlého chotě s tak nelíčenou neúčastí, že jsem se rozhodl, pevně, případný příští sňatek s nějakou mladicí nerealizovat. Musím jí ještě poděkovat (jestli nezapomenu, pane profesore A.).
Společně s panem Porubjakem jsme zformulovali gestickou diagnózu německého expresionismu: jedno slovo s jedním ksichtem. Uvidíte v Lulu.
1 komentář:
Vážený Cyrile D,
Váš blogový "deníček" sleduji teď už každý den a vždy čekám na novou hořkobolnou každodennost z Vašeho divadelního života. Přestože jste začal před nedávnem, doufám, že hnedtak nepřestanete a to ani když Vám bude utržena hlava. Neboť mně už by to krátké počteníčko citelně chybělo.
Okomentovat