Březen - do útrob HaDivadla vlezen!

Srdce HaDivadla je okupováno částečně bývalým triem HaDivadelního souboru, panem Liškou, Poláškem a panem Danielem. Přece jenom premiéra HUBERTA PERNY se blíží a je třeba plně využít jeviště, dokud to ještě jde.
Na první pohled se zdá, že vše klape tak, jak má. Žádné problémy se nevyskytují, pokud ovšem nezabrousíme do kostymérny, kde Kača s Klárkou pářou a vyšívají klíny do kostýmů hlavních představitelů. Přeci jen, 12 let je 12 let. A fyziognomie pánů se o něco změnily, což jistě nebude mít vliv na herecké výkony a pánové budou hrát jako za mlada.
O patro výš, v kanceláři pana inspicienta Miroslava Kumhaly (dle nejmenovaného tisku "Humhaly"), probíhaly textové úpravy za účasti zmiňovaného, dále pana režiséra Porubjaka a paní Jany. 2 proti 1. Naštěstí také dorazila paní Kamila, a to se svým psem Filousem, kterému se tak zalíbily režisérovi boty, že je během několika vteřin vyčistil do alabastrova. Po té se uvelebil pod stolem a naslouchal vzniklé rozepři.
Paní Jana s paní Kamilou totiž neveřily vlastním uším, že poslední závěrečná scéna Lulu, značně emotivní, "odehraje" se v zákulisí, tedy že neodehraje se vůbec. A to nemohly přenést přes srdce. Přeci jenom hrát vypjaté emoce na jevišti je snem každé herečky, která chce ukázat, co všechno se v ní skrývá. Bohužel to není snem pana režiséra. Debata skončila nerozhodně. Pokud by ovšem Jana nezapřemýšlela a nakonec režisérovi neoznámila, že má pravdu, jako vždycky (pan režisér). O chvíli později ovšem nezapomněla podotknout, že by nebylo špatné raději vyzkoušet obě verze. Co k tomu dodat... --- .